Obsah stránky

Základní informace podrobněji

Nadváha a obezita (otylost) jsou definovány jako zvýšené až nadměrné hromadění tuku v těle, které představuje zdravotní riziko. Přitom o sklonu člověka k obezitě se rozhoduje velmi brzy – dvouleté dítě si při nadměrném přísunu kalorií množí tukové buňky dvakrát rychleji než jeho vrstevníci.

Česká republika patří mezi skupinu zemí s nejtlustšími obyvateli v Evropě – každý 4. dospělý trpí obezitou. Přitom obezita se pojí například s cukrovkou (diabetem) 2. typu, kardiovaskulárními nemocemi – vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol, cévní příhody, ischemické choroby nebo zvýšená srážení krve, 2-4krát je vyšší procento karcinomů (rakoviny) – více dále. To souvisí s tím, že tuková tkáň, hlavně v oblasti břicha, vyrábí mnoho látek hormonální povahy, které zvyšují chronický zánět. Obézní lidé v Česku jsou nemocní 2krát déle a častěji odchází do předčasného důchodu.

POZOR: Obezita nebolí!


Ukazatele nadváhy a obezity

  • BMI (Body Mass Index – index tělesné hmotnosti) – pouze orientační hodnota, protože ignoruje velké množství důležitých faktorů, např. stavbu těla, množství svalstva, uložení tuku apod.:
    • nadváha: BMI 25-30;
    • obezita 1. stupně: BMI 30-35;
    • obezita 2. stupně: BMI 35-40;
    • morbidní obezitu – obezitu 3. stupně: BMI nad 40.
  • Měření tloušťky podkožního tuku (přesnější test v klinické praxi) – norma je pro:
    • muže 25 %;
    • ženy 30 %;
    • ženy v menopauze 35 %.
  • Obvod pasu (prokazatelnější údaj než BMI):
    • nadváha:
      • muži 94-102 cm;
      • ženy 80-88 cm;
    • obezita:
      • muži nad 102 cm;
      • ženy nad 88 cm.
    • Jak se správně změřit:
      • obvod pasu měříme vestoje, vysvlečeni do půli těla
      • měříme se nejlépe krejčovským metrem, který obtočíme kolem těla v polovině vzdálenosti mezi dolním žebrem a horním okrajem pánve na nejširším místě obvodu břicha (pupíkem se neřídíme)
      • ženy ve věku mezi 19 až 40 lety s pravidelným menstruačním cyklem by si měly obvod pasu měřit v první polovině cyklu

Tvorba tukové tkáně

  • O sklonu člověka k obezitě se rozhoduje velmi brzy – dvouleté dítě si při nadměrném přísunu kalorií množí tukové buňky dvakrát rychleji než jeho vrstevníci.
  • Tukové buňky se vytváří až do věku 20 let.
  • Po 20. roce zůstává již počet tukových buněk stejný, jen se mohou dále „vykrmovat“ nebo „hubnout“.
  • Tělo ročně ztratí zhruba desetinu tukových buněk a vzápětí je nahradí – celkový počet si ale udržuje na stejné úrovni.

Funkce bílé tukové tkáně v těle

  • energetická zásobárna ;
  • tepelná izolace;
  • ochrana vnitřních orgánů;
  • je to aktivní tkáň, například metabolicky;
  • je známo několik desítek látek produkovaných tukovou tkání .

Obezita – rizikové faktory pro následující onemocnění

  • cukrovka
  • vysoký krevní tlak
  • kardiovaskulární onemocnění
  • některé druhy rakoviny
  • metabolický syndrom
  • mechanické komplikace:
    • bolesti zad
    • bolesti kloubů
    • bolesti svalů
    • artróza
    • otoky
    • celulitida
    • varixy (žilní městky – např. na dolních končetinách tzv. křečové žíly)
    • větší pocení
    • komplikace při chirurgických výkonech
    • horší hojení ran
    • častější úrazy
    • dušnost
    • nekvalitní spánek
    • chrápání
  • atd.

Teorie vzniku obezity

Tělo má více možností, jak využít energie, která se mu potravou poskytne. Energie se může spálit, nebo se může uložit jako tuk.

Starý model – kalorický

Přijímáme příliš mnoho kalorií, více než vydáme. Hodně jíme, málo se hýbeme. Léčba založená na vůli. Jíte méně kalorií a ubýváte na váze. Tělo si všimne, že hubnete, takže zpomalí metabolismus a zvýší pocit hladu. Pak znovu přiberete. Ale protože máte silnou vůli, tak se omezíte. Budete jíst ještě méně kalorií. Takže trochu zhubnete, ale tělo se znovu přizpůsobí – zpomalí metabolismus a zvýší pocit hladu. A vy znovu začnete přibírat. Když se podíváte na jakoukoliv studii o „kalorických“ dietách, váha se do šesti měsíců obvykle vrací na původní hodnotu.

Nový model – hormonální

Inzulin způsobuje přírůstek na váze. Inzulin říká tělu, aby ukládalo tuk, to je jeho obvyklá funkce. Když jíte (zejména sacharidy), hladina inzulinu se zvýší a začne se ukládat tuk. Ve studiích se ukázalo, že přidáním inzulinu dochází ke zvýšení váhy. Tělo zareaguje na inzulin tak, že zpomalí metabolismus, dokud se tuk neuloží. Navíc může vzniknout zvyšující inzulinová rezistence, která představuje nízkou citlivost buněk vůči působení inzulinu a proto ho začne slinivka vytvářet nadměrné množství (je to problém u 70 % dospělých obézních žen, u více než 80 % některých dalších skupin pacientů a přibližně u třetiny obézních dětí a dospívajících). K rozvoji inzulinové rezistence a přídatných metabolických obtíží přispívá i narušení střevní mikroflóry, které vede ke vzniku zánětu.

8 hormonů s vlivem na hubnutí

  • inzulin: produkuje ho slinivka břišní. Hubnutí závisí zejména na inzulinu, respektive na množství sacharidů, které inzulin ukládá ve formě tuku.
  • glukagon: produkuje ho slinivka břišní. Jedná se o hormon působící přímo proti inzulinu. Má za úkol odbourávat sacharidy a tuky. Má na starost jejich uvolnění z tukových buněk, takže tělo je může využít jako energii.
  • cholecystokinin (CCK): je vylučován buňkami tenkého střeva. Je uvolněn v okamžiku, kdy přijímáme bílkoviny nebo tuky. CCK nezůstává ve střevech, ale komunikuje s nervovým systémem těla a informuje ho o dostatečném nasycení. Současně s tím zpomaluje rychlost trávení. Výsledkem vyšší produkce CCK je, že se cítíme déle nasycení a plní.
  • ghrelin: (hormon hladu). Tvoří ho především buňky žaludeční a střevní sliznice. Nejvyšší hladina je v době vyprázdnění žaludku. Na jeho hladinu reaguje mozek. Problém s ghrelinem je, že nedokáže reagovat na fruktózu. Pokud přijmeme do těla fruktózu (například agávový sirup, vysokofruktózový kukuřičný sirup či fruktózové sirupy sloužící jako náhražka cukru v různých sladkostech), hladinu ghrelinu to neovlivní a mozek nedostane informaci o tom, že něco jíme. Máme stále hlad. Dlouhodobé sníženi kalorického příjmu, ve snaze zhubnout vede pouze ke zvýšení hladiny ghrelinu. Dokonce pár výzkumů prokázalo, že i po 12 měsících kdy máte snížený kalorický příjem, je hladina ghrelinu v těle stále výrazně zvýšená. Jinými slovy, naše tělo se nepřizpůsobí nižšímu příjmu a stále vysílá mozku signály, že má hlad. Ghrelin podporuje ukládání tuků v oblasti břicha. Zvýšená hladina ghrelinu byla zaznamenána u lidí trpících chronickým stresem. Hladinu ghrelinu je možné snížit cvičením intenzivního typu.
  • leptin: uvolňují ho tukové buňky. Úkolem je informovat mozek o tom, kdy je čas přestat jíst. Čím více je v těle tělesného tuku, tím více leptinu tukové buňky uvolňují. Jenže mozkové receptory reagujicí na leptin přestanou informace přijímat, vznikne leptinová rezistence. Citlivost na leptin lze zvýšit dostatečným spánkem a jedením potravin s dostatkem antioxidantů. Hubnutí samo o sobě zvyšuje citlivost těla na leptin a dodává procesu určitou dynamiku. Čím více váhy se sníží, tím je fungování leptinu efektivnější.
  • adiponektin: tvoří se v tukových buňkách. Čím jsme štíhlejší, tím tělo produkuje více adiponektinu a díky tomu dochází k rychlejšímu uvolnění tuku z tukových buněk. Adiponektin posiluje svaly, dává jim schopnost lépe využívat sacharidy jako energii a zrychluje metabolismus. Adiponektin zvyšuje rychlost, při kterém tělo štěpí tuk a dokáže velice dobře regulovat chutě k jídlu. Hladina v těle se zvyšuje pohybem během dne a nahrazením sacharidů ve stravě mononenasycenými tuky.
  • adrenalin (epinefrin): hormon vyměšovaný dření nadledvin. Připravuje tělo na výkon, je základním hormonem stresové reakce „útok nebo útěk“. Snižuje hladinu inzulinu. Mobilizuje energetické zásoby v kosterních svalech, játrech a tukových tkáních. Adrenalin se kromě jiného uvolňuje při intenzivním cvičení.
  • růstový hormon (somatotropní hormon, STH, GH): je tvořen v buňkách adenohypofýzy. Kromě jiného podporuje rozklad lipidů (lipolýzu) za uvolnění mastných kyselin do krve. Zvyšuje výdej glykogenu z jater a má ve svalech antiinzulinový účinek. Nejvíce se ho tvoří ve spánku (cca 70 %), vrcholu vylučování dochází cca 1-4 hodiny po usnutí. Nejvyšší množství se tvoří u dětí, s věkem postupně množství klesá.

Terapeutické použití

  • Látky zvyšující inzulin vedou ke zvýšení váhy, látky, které ho snižují, vedou k jejímu úbytku.
  • Snížením příjmu sacharidů a jejich nahrazením zejména zdravými tuky (např. ghí/přepuštěné máslo na smažení, máslo, avokádo, olivový olej) zahájíme hubnutí! Již 150 let se ví, že sacharidy zvyšují hladinu inzulinu a způsobují tak obezitu.

Tipy

  • Změňte jídelníček, omezte sacharidy a nahraďte je zdravými tuky, jezte zdravé potraviny a nemusíte vůbec počítat kalorie – viz Zásady zdravé výživy.
  • Snižte počet jídel za den, nejlépe na tři, můžete zkusit i dvě jídla denně. Při každém jídle, zejména obsahujícím sacharidy, se uvolňuje hormon inzulin a jestliže je dlouhodobě zvýšený v krvi, tak vede k inzulinové rezistenci (buňky přestávají na inzulin reagovat a tak ho začne slinivka břišní produkovat nadměrné množství).
  • Zhruba půl hodiny před velkým jídlem vypijte 0,5 litru vody. Již nebudete mít tak velký hlad.
  • Pohybová aktivita příznivě ovlivňuje citlivost buněk tkání na inzulin (citlivost na inzulin – inzulinová senzitivita – se zvyšuje, je ho potřeba méně).
  • Zkuste zvládat škodlivý stres. Ten může vést k nekontrolovanému jedení.
  • Špatný spánek pod 6 hodin denně zvyšuje nejen chuť k jídlu, ale dokonce i touhu po jednoduchých cukrech a dalších jídlech, po kterých se tloustne a zvyšuje riziko obezity u dospělých cca 1,9krát, u dětí cca 1,5krát.
  • Obézní lidé hůře spí a jsou náchylnější k vážným dechovým poruchám, například k tzv. spánkové apnoe, při které člověk přestává na nějakou dobu dýchat a následně „zanedbané“ dýchání klopotně dohání. Spánková apnoe zvyšuje u postižených lidí riziko kardiovaskulárních chorob nebo cukrovky.

Zdroje informací

Odkazy

Interní

Externí

Knihy

  • xx