Obsah stránky


Základní informace

Abecedně řazená hesla se stručným vysvětlením. Pokud je vysvětlení obsáhlejší, je na něj odkaz.


Seznam vybraných hesel

A (7),  B (3),  C (2),  Č (0), D (1),  E (5),  F (1),  G (7),  H (4),  CH (1),  I (6),  J (0),  K (7),  L (3),  M (3),  N (3),  O (1),  P (6),  Q (0),  R (0),  Ř (0), S (2),  Š (0), T (1),  U (0),  V (1),  W (0),  X (0),  Y (0),  Z (1),  Ž (0),

A

Acetyl-CoA (acetylkoenzym A)
Je to makroergická sloučenina (při hydrolytickém štěpení se uvolní velké množství energie) účinná v celé škále metabolických reakcí, kde je výchozím metabolitem zejména pro β-oxidaci mastných kyselin a pro biosyntézu lipidů v těle. Jedná se o aktivovanou formu kyseliny octové, která je vázána na koenzym A.
Acidóza
Je to porucha (acidobazické rovnováhy – dynamické rovnováhy mezi kyselými a zásaditými látkami uvnitř organismu), při které klesá pH pod fyziologickou mez (vznikne „překyselení organizmu“).
ADP (adenosindifosfát)
Je jeden z nukleotidů. Vzniká defosforylací (enzymatickým odstraněním fosfátové skupiny z molekuly) ATP (adenosintrifosfátu) činností enzymů ATPáz. Naopak ATP syntáza z něj vytváří opět ATP, které se významně podílí na přenosu energie v buňce.
Akrylamid
Akrylamid a jeho metabolit glycidamid jsou karcinogenní látky, které mohou zvyšovat riziko výskytu rakoviny. Akrylamid vzniká už při teplotách nad 120 °C a to hlavně během pečení, smažení, pražení a grilování, ale i při přípravě jídla v mikrovlnné troubě, a to u potravin bohatých na škrob, například smažené bramborové lupínky, hranolky, sušenky, krekry, kůrky pečiva, nebo pražená káva, nebo s obsahem bílkovin – například smažené či pečené maso. Obsah akrylamidu v potravinách lze během přípravy snížit, například při pečení v troubě s cirkulací vzduchu by měly dosahovat maxima 180 °C, bez cirkulace 200 °C, ve fritéze by teplota neměla překročit 175 °C. Akrylamid vzniká Maillardovou reakcí, která vede k zlatavému až hnědému zbarvení povrchu, tedy z tohoto pohledu čím tmavší, tím horší. Záleží na době působení tepla a jeho výši – doporučeno je péct při nižší teplotě a déle. Dále je akrylamid obsažen v tabákovém kouři.
Aminokyselina
V chemii obecně jakákoliv molekula obsahující karboxylovou (-COOH) a aminovou (-NH2) funkční skupinu. Až na nepatrné výjimky jsou všechny bílkoviny (proteiny) ve všech živých organismech sestaveny z pouhých 19 druhů primárních aminokyselin (obsahujících primární aminové skupiny) a jedné sekundární aminokyseliny (obsahuje pouze sekundární aminovou skupinu), prolinu. Ty se obvykle označují jako biogenní nebo také proteinogenní aminokyseliny. Dále ještě existují 21. a 22. aminokyselina (selenocystein a pyrolysin), které se ovšem vyskytují vzácně a 23. aminokyselina N-formylmethionin využívaná bakteriemi místo methioninu pro iniciaci translace. Sekvence aminokyselin v proteinech je kódována v deoxyribonukleové kyselině – DNA. Aminokyseliny jsou součástí proteinů a peptidů, tedy strukturních bílkovin, enzymů i mnoha hormonů. Jedno z dělení aminokyselin je dělení na esenciální a nonesenciální/neesenciální v závislosti na schopnosti těla danou aminokyselinu syntetizovat. Existuje osm esenciálních aminokyselin, ovšem některé z nonesenciálních (arginin a histidin) jsou esenciálními pro rostoucí organismus, jiné (např. cystein) vznikají z aminokyselin esenciálních. Proto je nutné aminokyseliny (potažmo bílkoviny/proteiny) přijímat potravou. Podle konečných metabolitů můžeme aminokyseliny rozdělit na glukogenní (tedy takové, jejichž metabolity mohou být použity pro syntézu glukózy) a ketogenní (tedy takové, z jejichž metabolitů vznikají ketolátky). Některé aminokyseliny (isoleucin, lysin, fenylalanin, tryptofan a tyrosin) jsou jak glukogenní, tak ketogenní.
Látky zpomalující nebo zcela zastavující reakci, váží se na enzym a sníží tím jeho aktivitu.
Antioxidant
Látka chránící náš organismus proti tzv. oxidačnímu stresu, kdy vlivem volných radikálů dochází k poškozování různých struktur v našem organismu. Za normálních okolností jsou antioxidanty a volné radikály v našem těle v rovnováze. Příklad rostlinných antioxidantů, které mají prokazatelný příznivý účinek: ostružiny, lékořice, granátové jablko, černý rybíz, červené víno (alkoholický nápoj, borůvky, atd. U některých antioxidantů ale dochází při dlouhodobém užívání v čistém stavu k tzv. zvratu antioxidantu, kdy se jeho antioxidační účinek změní v prooxidační (tj. vysoce nežádoucí), jsou to například některé flavonoidy, vitaminy C, E.
ATP (adenosintrifosfát)
ATP je energetická molekula zcela zásadní pro funkci všech známých buněk. Její význam spočívá v tom, že při rozkladu ATP dochází k uvolnění značného množství energie. Tato energie se využívá téměř ve všech typech buněčných pochodů. ATP neslouží jako dlouhodobá zásobárna energie. Většina molekul ATP se po svém rozkladu obvykle znovu regeneruje opětovným dodáním koncových fosfátových skupin. Například mitochondrie vyprodukují za den cca 50 kg ATP.
Autoimunita
Je to stav, při kterém některá ze složek imunitního systému reaguje na vlastní struktury organismu, které tím zpravidla poškozuje – začne napadat vlastní buňky a tkáně (sebedestrukce). Taková reakce vyvolává autoimunitní onemocnění (nemoc imunitního systému), k nimž patří například roztroušená skleróza, revmatoidní artritida či celiakie, Crohnova choroba, ulcerózní kolitida.

B

BCAA
BCAA – Branched Chain Amino Acids – aminokyseliny s rozvětveným řetězcem (L-Leucin, L-Isoleucin, L-Valin), které jsou speciální skupinou aminokyselin, které nemetabolizují v játrech, ale jsou přímo k dispozici pracujícím svalům. Větvené aminokyseliny mohou zvyšovat proteinovou syntézu. V celém těle dochází k rozkladu nebo syntéze bílkovin a jejich zásoby jsou tak v neustálém pohybu. Díky tomu, že větvené aminokyseliny působí anabolicky (podporují budování svalové hmoty), i antikatabolicky (brání poškození a rozkladu svalové tkáně), vytvářejí ideální prostředí pro tvorbu nových bílkovin a budování svalové hmoty. BCAA snižují tvorbu kyseliny mléčné ve svalech, čímž přispívají k jejich regeneraci, a podporují nárůst svalové hmoty, čímž bojují vůči jejímu úbytku při anaerobním tréninku.
Index tělesné hmotnosti.
Buněčné dýchání (respirace)
Je to biochemický proces, při kterém se uvolňuje chemická energie vazeb organických sloučenin (typicky sacharidů) za vzniku pohotového energetického zdroje pro buňku (ATP). Jako odpadní produkty štěpení vzniká oxid uhličitý (CO2) a voda. Celý děj probíhá v několika krocích: aerobní glykolýza, Krebsův cyklus, dýchací řetězec, oxidativní fosforylace.

C

Celiakie
Je to celoživotní autoimunitní onemocnění způsobené nesnášenlivostí lepku (glutenu). Nezpochybnitelnou úlohu při vzniku celiakie má genetická výbava a konzumace lepku. U lidí s touto nesnášenlivostí dochází působením lepku k  rozvoji autoimunitního zánětu sliznice tenkého střeva, který vede k destrukci slizničních klků a mikroklků. Následkem toho se povrch tenkého střeva zmenšuje a tím se snižuje jeho schopnost trávení a vstřebávání živin. V důsledku porušení vstřebávání živin může u nemocného postupně dojít až k rozvratu metabolismu.
CRP (C-reaktivní protein)
CRP je bílkovina tvořená v játrech a patří mezi tzv. proteiny akutní fáze. Její koncentrace se začne zvyšovat, pokud je organismus ohrožen nějakou nemocí a začne na ni reagovat obranným zánětlivým procesem. Hladina v krvi je u zdravého člověka velmi nízká – méně než 6 miligramů na litr [mg/l]. U významnějšího zánětlivého procesu vystoupí hladina na množství v desítkách, stovkách až tisících mg/l. Vysoká je i rychlost nárůstu CRP. Významně zvýšených hodnot CRP dosáhne již několik hodin po začátku zánětlivé reakce. CRP může být zvýšen při jakékoliv infekci v těle (bakteriální, virové, mykotické), při autoimunitních nemocech a u rozsáhlejších nádorových onemocnění.

Č

D

Diabezita
Složenina ze slov „obezita“ a „diabetes“, tedy diabetes (cukrovka 2. typu) závislý na obezitě. Jedná se o problémy a nemoci vznikající nepřirozeným kolísáním hladin krevního cukru a inzulinu a zahrnuje vše od hromadění břišního tuku až po mírně zvýšenou hladinu krevního cukru, která vyústí v prediabetes a pak plně rozvinutou cukrovku 2. typu. Až 90 % osob s cukrovkou 2. typu má nadváhu nebo je obézní.

E

Eikosanoid (ikosanoid)
Eikosanoidy jsou produkty metabolismu 20uhlíkatých mastných kyselin, zejména kyseliny arachidonové. Jsou to vnitrobuněčné signalizační molekuly (tzv. autokrinní), které ovlivňují svalový stah, srážení krve, bolest či zánět. Patří sem prostanoidy a leukotrieny. Do skupiny prostanoidů patří prostaglandiny, prostacykliny a thromboxany.
Enzym
Je jednoduchá či složená bílkovina. Enzymy určují povahu i rychlost chemických reakcí a řídí většinu biochemických procesů v těle.
Epitel
Epitelová tkáň (krycí tkáň) je tkáň tvořená buňkami, které na sebe těsně naléhají, a minimem mezibuněčné hmoty. Kryje vnější nebo vnitřní povrchy organizmu, má žlázovou funkci. Obecně mají velmi dobrou regenerační schopnost a dobře se hojí. Například výstelka střeva je pokrytá jednovrstevným cylindrickým epitelem s mikroklky, který má funkci krycí a zároveň resorpční (vstřebávací, pohlcovací).
Esenciální
Základní, co si lidské tělo nedokáže samo „vyrobit“.
Esenciální aminokyseliny
Jsou to takové aminokyseliny, které si naše (živočišné) tělo nedokáže dostatečně syntetizovat a musí je přijímat v potravě. Patří sem: fenylalanin, isoleucin, leucin, lysin, methionin, threonin, tryptofan a valin. Tzv. semiesenciální (esenciální v období růstu) je arginin. Nejvíce jsou esenciální aminokyseliny obsaženy v mase a mléčných výrobcích. Kvalita bílkovin v potravě se měří srovnáním podílu esenciálních aminokyselin a podílem, který odpovídá správné výživě. Čím je podíl esenciálních aminokyselin k neesenciálním vyšší, tím je bílkovina kvalitnější.

F

Feritin
Je to bílkovina nesoucí železo v těle zodpovědná za jeho metabolismus. Vysoká hladina feritinu v těle přímo souvisí s inzulínovou rezistencí a se zánětem v těle. Čím vyšší hladina feritinu v těle, tím vyšší inzulínová rezistence, proto je vždy lepší, když se jeho hladina nachází ve spodních hodnotách. Feritin se dá snížit, například pravidelným darováním krve nebo omezením zdroje železa ve stravě – nebrat doplňky železa ani jako multivitamin, nebrat vitamin C, který výrazně zvyšuje vstřebávání železa, pít kávu (ta zamezuje vstřebávání železa).
Fytolátky
Bioaktivní látky, léčivé rostlinné substance – např. karotenoidy, fenoly, katechiny, flavonoidy, fytochemikálie, antioxidanty, enzymy, vláknina.

G

Glukagon
Hormon produkovaný alfa buňkami slinivky břišní, který působí proti účinkům inzulinu (antagonista inzulinu – zvyšuje hladinu cukru v krvi
), čímž udržuje u člověka vyrovnanou hladinu glykemie. Tím předchází těžké hypoglykémii, a tak zabezpečuje neustálou výživu životně důležitých orgánů. Dává játrům příkaz, aby odbourávala v nich uložený zásobní glykogen na glukózu.
Glukóza
V běžné řeči označovaná jako hroznový cukr nebo krevní cukr – patří mezi monosacharidy. Je základním a nejrychlejším zdrojem energie pro všechny tělesné tkáně. Pro některé lidské buňky, zejména pro buňky mozku a červené krvinky, je glukóza zdrojem energie (u mozku případně ketolátky), bez které se neobejdou.
Glycerol (glycerín)
Je to bezbarvá viskózní kapalina bez zápachu, sladké chuti. Jedná se o trojsytný alkohol.
Glykemická zátěž (nálož – glycemic load – GL)
Pomocný hodnotící parametr pro nárůst glykemie.
Index rychlosti vstřebávání sacharidů do krve.
Glykemie (odborně glukosemie, lidově krevní cukr)
Termín používaný pro vyjádření koncentrace glukózy v krvi. Regulace hodnoty glykemie, která musí být udržována ve velmi úzkém rozmezí, probíhá působením vzájemně protichůdných hormonů, kde glukagon, katecholaminy, tyroxin a somatostatin zvyšují hladinu cukru v krvi, inzulin ji snižuje. Pokles glykemie pod hodnotu 3.3 mmol/l se označuje jako hypoglykemie. Při hypoglykemii je ohroženo zásobování mozkové tkáně glukózou.
Glykogen
U živočichů je to zásobní polysacharid. Lidské tělo může skladovat přibližně 450 g glykogenu. Z tohoto množství je 80-100 g v játrech (tzv. jaterní glykogen – vyčerpá se během 12-24 hodin hladovění), asi 300 g ve svalových buňkách (tzv. svalový glykogen) a zbytek připadá na ostatní buňky lidského těla. Velký vliv na velikosti glykogenových zásob má strava (hlavně obsahující sacharidy). Svalový glykogen je okamžitě využitelný ke svalové práci daného svalu. Jeho zásoba je vyčerpána po 30–90 minutách pohybové aktivity v závislosti na její intenzitě. Jestliže jsou zásoby glykogenu nízké nebo zcela vyčerpané, jsou jako nový zdroj energie použity bílkoviny (proteiny) a tuky (lipidy).

H

HDL cholesterol (high density lipoprotein, vysokodenzitní lipoprotein; denzita = hustota), tzv. „hodný“ cholesterol
Transportuje cholesterol z cév do jater a tam jej využívá k tvorbě hormonů, žlučových kyselin a vitaminu D, potřebného pro stavbu kostí.
HGH (Human Growth Hormone – lidský růstový hormon)
Pokud se v hypofýze vytvoří HGH a začne se pohybovat krví, začne se stimulovat tvorba a uvolňování hormonu IGF-1. HGH je nejpodstatnější pro růst dětí a jeho hladina prudce vzroste během puberty, vrcholí kolem dvacátého roku a pomalu klesá v dospělosti. Zdravá hypofýza však s produkcí HGH nikdy úplně nepřestane. Tvorba HGH je běžně omezena na pulzy během celého dne. Obyčejně je to asi dvacet dávek, z nichž ta největší přichází krátce po usnutí. U dospělých může být nedostatek HGH zapříčiněn nemocí, nádorem, radiací, nebo traumatem, poškozujícím zásadní oblasti hypofýzy. To může vést k tak zásadním zdravotním komplikacím jako jsou nabírání na váze, kardiovaskulární problémy, abnormality v hladině cholesterolu, únava, snížená obranyschopnost, artritida, inzulinová rezistence, diabetes, ztráta vlasů, sarkopenie (ztráta svalů) a osteoporóza.
HIIT (High-intensity interval training)
Vysoce intenzivní intervalový trénink – je to druh cvičení, při kterém se střídá cvičení (interval) o vysoké zátěži se cvičením o nízké zátěži či s úplným odpočinkem. Není určeno, co se má cvičit (například střídání sprintu – 30-60 sekund – a pomalého běhu až chůze – dvojnásobný čas). Zásadní výhodou tohoto tréninkového konceptu je to, že ke spalování tuku nedochází pouze při cvičení ale i po něm. Důvodem proč dochází k odbourávání tuku i po skončení tréninku je tzv. efekt EPOC (excess post-exercise oxygen consumption) neboli zvýšená spotřeba kyslíku po tréninku. Tělo tedy využívá kalorie zhruba o 10% více i v době necvičení. Dále HIIT také ovlivňuje mechanismy ve svalových buňkách, které poté umí lépe nakládat s tukem a omezují jeho ukládání. Pravidelným cvičením intenzivního intervalového tréninku se buduje i solidní svalová hmota.
Hypervitaminóza
Předávkování nebo otrava vitaminy – týká se především vitaminů rozpustných v tucích – A, D, E, K – ukládaných v játrech a tělesném tuku.
Hypoglykemie
Pokles glykemie pod hodnotu 3.3 mmol/l se označuje jako hypoglykemie. Při hypoglykemii je ohroženo zásobování mozkové tkáně glukózou.

CH

Je to steroidní látka (látka tukové povahy) přítomná v lidském těle a v tělech dalších živočichů. Je součástí každé lidské buňky. Většinu si ho organismus vytváří sám, převážně v játrech, část pak přijímá ve stravě. Vytváří buněčné membrány, klíčové hormony (např. testosteron a estrogen), žlučové kyseliny potřebné k trávení a vstřebávání tuků a v kůži se přeměňuje na vitamin D.

I

IGF-1 (insulin-like growth factor one – inzulinu podobný růstový faktor 1)
Tento inzulinu podobný hormon stimulují přebytečné bílkoviny. IGF-1 tělu říká, aby rostlo, instruuje buňky, aby se množily. Je tím organismus silnější, ale za cenu podnětu k rychlejšímu stárnutí. Pokud se v hypofýze vytvoří HGH a začne se pohybovat krví, začne se stimulovat tvorba a uvolňování hormonu IGF-1.
Inhibitor
Látka schopná ovlivnit funkci (například enzymu) ve smyslu snížení aktivity nebo dokonce zastavení.
Proteázy jsou enzymy, které v zažívacím traktu štěpí bílkoviny. Pokud antinutriční látky inhibují činnost proteáz, náš organismus není schopen bílkoviny využít.
Vyskytují se v obilovinách a výrobcích z nich. Snižují využitelnost sacharózy (řepného cukru, třtinového cukru, stolního – konzumního – cukru, nebo jen cukru) z potravy.
Je to anabolický hormon produkovaný beta-buňkami slinivky břišní, který snižuje hladinu cukru v krvi ukládáním přebytečné glukózy. Vylučování (sekrece) inzulinu do krevního oběhu je závislé na hodnotě glykemie. Čím je více glukózy v krvi, tím větší je vylučování inzulinu.
Nízká citlivost buněk vůči působení inzulinu a proto ho začne slinivka vytvářet nadměrné množství, aby došlo ke snížení hladiny krevního cukru.

J

K

Kalorie (značka cal)
Je jednotka energie, dnes již většinou nahrazená joulem (1 cal = 4 185 J). U výživy se uvádí kilokalorie (kcal) – 1 kcal = 1 000 cal = 4,185 kJ. Vyjádření energetické hodnoty potravin se určuje pomocí přímého kalorimetru, kde výsledkem je teplo vzniklé spálením potraviny. Je to tedy hodnota z tohoto pohledu velmi sporná, protože tělo potraviny nepálí s ohledem na vzniklé teplo, ale každou zpracovává jiným způsobem. Tedy není kalorie jako kalorie. Pokud se přejde na zdravou stravu (obsah i objem), tak není důležité sledovat energetickou hodnotu potravin. Při přechodu na velice nízkokalorickou dietu naopak hrozí, že tělo si začne v obavě o ztrátu potřebné energie veškerou energii ukládat ve formě tuku, tedy začneme tloustnout.
Katabolismus
Je to soubor rozkladných dějů, při nichž z látek složitějších vznikají látky jednodušší (katabolity). Při těchto dějích se obvykle uvolňuje energie. Příkladem katabolického procesu je třeba buněčné dýchání. Katabolismus společně s anabolismem tvoří metabolismus.
Ketoacidóza
Je to patologický stav u diabetu, charakterizovaný acidózou (překyselení organismu), vysokou ketózou, projevující se nevolností a zvracením.
Ketolátky (ketony)
Jsou produkovány výhradně játry a odtud přechází do krve. Jsou produktem oxidace mastných kyselin. V metabolismu sacharidů, lipidů, proteinů a dalších látek je centrální molekula Acetylkoenzym A. Při hladovění či u dietních režimů s přísným omezením sacharidů nebo u patologických stavů, jako je např. diabetes, se přebytek acetylkoenzymu A přeměňuje na 3 druhy ketolátek (acetoacetát – kyselina acetooctová, prekurzor následujících dvou ketonů – je vylučován močí; aceton – je vylučován dechem nebo močí; β-hydroxy butyrát, BHB, kyselina β-hydroxymáselná). Při nedostatku glukózy v krevním oběhu využívá tělo jako zdroj energie tukové zásoby. Za běžných okolností slouží ketolátky jako metabolické palivo pro některé periferní tkáně − srdce, kosterní svaly, ledviny -, při delším hladovění i pro tkáň mozku (60–70 %). Lidské tělo využívá jako zdroj energie pouze acetoacetát a β-hydroxybutyrát. Aceton je vydechován s vydechovaným vzduchem nebo vylučován močí.
Ketóza
Vzniká při vysoké tvorbě ketolátek. Ketóza je fyziologický stav vzniklý při hladovění nebo jako důsledek nízkosacharidových diet, kdy je glykogen vyčerpán a zdrojem energie se stane tělesný tuk.
Kognitivní
Mající poznávací význam.
Krebsův (citrátový) cyklus (cyklus kyseliny citronové)
Jedná se o cyklus probíhající v mitochondriích. Do tohoto cyklu směřují vesměs všechny potravinové makromolekuly. Zjednodušená schémata, jak se jednotlivé druhy potravin po procesu trávení dostanou až do Krebsova (citrátového) cyklu v mitochondriích:
Sacharidyglukóza → pyruvát → Acetyl-CoA → Krebsův cyklus
Bílkoviny (proteiny)aminokyseliny → pyruvát → Acetyl-CoA → Krebsův cyklus
Tuky → mastné kyseliny + glycerol → Acetyl-CoA → Krebsův cyklus
Krebsův (citrátový) cyklus je sled 8 reakcí, ve kterém dochází k oxidaci acetylové skupiny acetyl-CoA na dvě molekuly CO2 (jako vedlejší produkt se uvolňuje pryč) a uvolněná volná energie se ukládá do redukovaných koenzymů NADH a FADH2. Produktem jednoho cyklu jsou 2 molekuly CO2, tři NADH, jedna FADH2 a jedna makroergní sloučenina guanosintrifosfát (GTP, analog/substitut ATP).
Hlavní úlohou Krebsova cyklu však není jen „tvorba“ ATP, ale vytvoření redukovaných koenzymů NADH a FADH2, které se pak použijí v dýchacím řetězci.

L

LDL cholesterol (low density lipoprotein, nízkodenzitní lipoprotein) – tzv. „zlý“ cholesterol
Vzniká v játrech, když se cholesterol naváže na bílkovinu.
Lipidy
Jsou to důležité přírodní látky, mezi které patří například tuky, oleje, vosky. Tvoří buněčné membrány, obaly nervových vláken. Tuky mají stavební a zásobní funkci, jsou důležitým zdrojem energie. Ochrannou a stavební funkci mají rostlinné a živočišné vosky. Buněčná membrána je tvořena dvojvrstvou speciálních lipidů označovaných jako fosfolipidy.
Lutein
Je to žlutooranžové xanthofylové barvivo náležející mezi karotenoidy. Lutein je rozpustný v tucích. Má antioxidačními účinky a pomáhá v pohlcování modré části viditelného světelného spektra (380–450 nm). Jak lutein, tak zeaxantin jsou hromaděny v sítnici (retina) lidského oka, přičemž zeaxanthin se hromadí zejména ve žluté skvrně (macula lutea), zatímco lutein se vyskytuje spíše v sítnici jako takové. Lutein zřejmě plní v sítnici ochrannou úlohu proti poškozujícím důsledkům volných radikálů vznikajících díky aktivitě modré části viditelného spektra světla. Větší množství luteinu obsahuje: kapusta kadeřavá (vařená 18246 µg/100 g), špenát (vařený 11308 µg/100 g), mangold (syrový i vařený 11000 µg/100 g), vodnice – tuřín (vařená 8440 µg/100 g), římský salát (2312 µg/100 g), cuketa (2125 µg/100 g), brokolice (1121 µg/100 g).

M

Makroergní sloučenina
Taková sloučenina, která obsahuje makroergní vazby, tj. vazby, u kterých se při hydrolytickém štěpení uvolní velké množství energie. Mezi makroergní sloučeniny patří zejména ATP (adenosintrifosfát), ADP (adenosindifosfát), GTP (guanosintrifosfát) a další.
Metabolický syndrom (syndrom X, Reavenův syndrom, syndrom inzulinové rezistence)
Jedná se o řadu rizikových faktorů nebo nemocí, které se často vyskytují společně a které vedou k předčasným komplikacím zdravotního stavu. O metabollický syndrom se jedná v případě splnění alespoň 3 z následujících podmínek: obezita (muž s obvodem pasu nad 102 cm, žena nad 88 cm), vyšší krevní tlak (130/85 mmHg), glykemie na lačno (nad 6,0 mmol/l), triacylglyceroly (nad 1,7 mmol/l), HDL-cholesterol (ženy pod 1,25 mmol/l, muži pod 1,0 mmol/l).
Metabolismus
Látková přeměna – soubor všech enzymových reakcí (tzv. metabolických drah), při nichž dochází k přeměně látek a energií v buňkách a v živých organismech. Metabolické reakce se mohou obecně rozdělit na reakce:
anabolické (z řec. aná – nahoru): jsou reakce syntetické, skladné, při kterých vznikají z látek jednodušších látky složitější. Vyžaduje se pro ně energie, která se v jejich průběhu spotřebovává. Mezi zástupce anabolických metabolických drah patří glukoneogeneze, syntéza glykogenu, mastných kyselin, triglyceridů (lipogeneze), aminokyselin, bílkovin (proteinů), ketolátek, tvorba močoviny a jiné.
katabolické (z řec. katá – dolů): jsou reakce štěpné, degradační neboli rozkladné, při kterých se složitější látky štěpí na jednodušší. Dochází k uvolnění energie využitelné pro tvorbu makroergních sloučenin. Katabolickými metabolickými drahami jsou například glykolýza, glykogenolýza, lipolýza, beta-oxidace, odbourávání ketolátek, degradace bílkovin a aminokyselin.
Některé sledy reakcí mají současně charakter drah anabolických i katabolických, proto je označujeme jako amfibolické (řec. amfi – na obě strany), například Krebsův (citrátový) cyklus.
Metabolismus energetický
Pro život je bezpodmínečně nutná kontinuální regenerace makroergních sloučenin sloužících jako zdroj volné energie pro průběh endergonních reakcí. Jejich tvorba začíná katabolismem vysokomolekulárních látek, jejichž fragmenty jsou pak proměněny na základní meziprodukty (jako acetyl-CoA). Ty jsou dále (při aerobním metabolismu) zoxidovány v Krebsově (citrátovém) cyklu a vzniklé redukované koenzymy (NADH + H+ a FADH2) jsou využity v dýchacím řetězci k tvorbě ATP (hlavní a univerzální makroergní sloučenina).
MMT – mitochondriální metabolická terapie
Jedná se o speciální výživový plán vytvořený Dr. Josephem Mercolou, který má sloužit při vážných zdravotních potížích, například obezitě, diabetu, rakovině či Alzheimerově chorobě, nebo pro zdravé jedince, kteří chtějí svoje zdraví extra posílit. Základem je strava založená na vysokém obsahu zdravých tuků, nízkém obsahu sacharidů a přiměřeném množství bílkovin, kdy se místo glukózy spaluje tuk – ketony, ketolátky.
mTOR – mammalian target of rapamycin
Proteinkináza (serin/threonin) – komplexní bílkovina, která se podílí na regulaci buněčného růstu, metabolismu a odpovědi na přítomnost živin, růstových faktorů či odpovědi na stres. Má klíčový význam pro větší počet nitrobuněčných procesů spojených s buněčným růstem a proliferací. mTOR dráha je aktivována během různých buněčných procesů (např. tvorba nádorů a angiogeneze, inzulinová rezistence, adipogeneze a aktivace T-lymfocytů) a je deregulována u lidských onemocnění, jako je rakovina a diabetes typu 2.

N

Zvýšené hromadění tuku v těle, které představuje velké zdravotní riziko.
Názor
Vyjadřuje specifické osobní hledisko jednotlivce, individuální stanovisko každého člověka, jedinečný postoj nějaké konkrétní osoby k určité skutečnosti. Fakticky není nijak zaručena výlučná platnost nějakého názoru, natož pak platnost trvalá, protože i kdyby byl názor pravdivý, nic nevylučuje platnost, oprávněnost, pravdivost i jiných názorů. Pojem názor je většinou považován za synonymum subjektivního mínění.
Nocebo (opak placeba)
Jedná se o placebo efekt záporného (nepříznivého) očekávání, který představuje psychologicky zprostředkované zhoršení zdravotního stavu.

O

Nadměrné hromadění tuku v těle, které představuje velké zdravotní riziko.

P

Placebo
Je neúčinná látka, která je upravena do stejné formy jako lék (stejný vzhled, stejná chuť). Obdobně lze použít pojem placebo i pro další terapeutický postup (například terapeutický přístroj nebo forma psychoterapie), u kterého se nepředpokládá, že by byl terapeutický vliv vyšší než jen nespecifický psychoterapeutický vliv léčení. Pokud má placebo negativní účinky, nazývá se nocebo.
Placebo efekt
I placebo, kromě léku, obvykle vykazuje jistý pozitivní dopad na pacientův zdravotní stav. Jeho podstata spočívá v psychice pacienta. Důležité je subjektivní očekávání. Placebo efekt se vysvětluje jednak autosugescí pacienta (pacient se domnívá, že je účinně léčen a že se má jeho zdravotní stav zlepšit a toto očekávaní samo se u něj promítne v potlačování negativních změn a zveličování těch pozitivních, což vyústí v pocit zlepšení), jednak tím, že už samo vědomí, že je o něj dobře a odborně pečováno, pacienta uklidní a může způsobit reálné zlepšení zdravotního stavu, neboť zklidnění a zlepšení psychického stavu má samozřejmě jistou odezvu i ve fyziologii organismu. Placebo efekt působí na všechny lidi, ale na třetinu až polovinu významně. Velikost účinku závisí na velikosti víry, důvěry. Negativem je to, že není účinný při fyziologických nemocech (zánětech či rakovině) a časem, většinou už po 3 týdnech, placebo efekt odeznívá.
Prebiotika
Jsou nestravitelné složky stravy, které představují v tlustém střevu důležitý substrát pro růst a aktivitu střevního mikrobiomu (mikroflóry – např. bifidobakterie a laktobacily), který prokvašováním podporuje dobrý zdravotní stav. Prebiotika patří mezi cukry (např. oligosacharidy). Jsou například v banánech, skořici, cibuli, artyčoku, chřestu, pórku atd.
Prekurzor
Výchozí látka, z níž vznikne v dalším procesu výsledný produkt.
Probiotika
Probiotikum je živý organismus v potravinách, který má příznivě ovlivnit zdraví konzumenta zlepšením rovnováhy jeho střevní mikroflóry. Typickým příkladem funkční potraviny obsahující probiotikum je jogurt. Za nejčastější probiotika jsou považovány mléčné bakterie rodů Lactobacillus (L. acidophilus, L. racemosus  L. casei,  L. delbrueckii);  Bifidobacterium (B. bifidum, B. breve, B. infantis, B. lactis, B.longum); Streptococcus (Lactococcus) lactis, Streptococcus thermophilus, Leuconostoc cremoris, kvasinky Torulopsis kefir, Torulopsis sphaerica nebo Saccharomyces fragilis. Někteří autoři rozšiřují toto základní pojetí probiotika nejen na organismus, ale též na mrtvé části mikrobiálních buněk.
Přát si
Chtít, toužit, například zhubnout. To je pasivní přístup k něčemu, čeho chci dosáhnout. Aktivní je záměr.

Q

R

Ř

S

Sekrece
Výměšek – chemická látka vyměšovaná buňkami ze svého těla. Výměšky jsou dvojího druhu: exkrety (např. hleny) a inkrety (hormony), které jsou produkovány žlázami s vnitřní sekrecí.
Symbiotika
Jsou to potraviny či potravinové doplňky, které spojují účinky probiotik a prebiotik. Díky tomuto spojení je šance na přežití zdraví prospěšných mikroorganismů ve střevě výrazně vyšší. Platí, že účinek probiotik se zvyšuje, pokud se přidají prebiotika.

Š

T

Triglyceridy (triacylglyceroly, TAG)
Jsou tvořeny jednou molekulou glycerolu v kombinaci s molekulami mastných kyselin na všech třech OH skupinách. Tvoří většinu tuků v potravě člověka. Zjednodušeně je lze chápat jako kapénky tuku, kdy část těchto látek volně proudí krevním oběhem. Stále více výživových odborníků si začíná uvědomovat, že ne tuky nebo cholesterol v potravě, ale triglyceridy vytvořené v těle ze sacharidů způsobují obezitu. Správná hodnota triglyceridů u dětí ve věku 1 až 15 let je 1,0 až 1,64 mmol/l v krevním séru, u dospělých od 15 do 110 let 0,68 až 1,69 mmol/l. Riziková hladina začíná nad 2 mmol/l, vysoká od 2,3 mmol/l a výš. Pro kontrolu se krev bere na lačno. Hodinu před odběrem by se mělo vypít 2–3 dcl vody a 10–12 hodin před odběrem se nesmí jíst, sladké nápoje se nesmí pít 24 hodin před tím a alkohol 1 až 2 dny.

U

V

VLDL – velmi nízkodenzitní lipoprotein
(very low-density lipoprotein) – je to lipoproteinová částice, která vzniká v játrech a dosahuje velikosti asi 35–100 nm. Základ tvoří jednoduché tuky – triglyceridy, ty jsou obklopeny fosfolipidy, cholesterolem, cholesteryl estery a apolipoproteiny. VLDL se uvolňují z jaterních buněk do krevního oběhu. VLDL částice postupně ztrácí své lipidové i některé proteinové složky a stává se IDL částicí (lipoproteinem intermediární hustoty). Ta se dále mění na LDL částici (tzv. „zlý“ cholesterol).

W

X

Y

Z

Záměr
Úmysl, cíl, myšlenka na akci, kterou chce člověk realizovat, například chce zhubnout. Už to není pouze přání, už to opravdu chce.

Ž