Obsah stránky
Tento web věnuji…
Manželce Dagmar
Všem
Můj příběh
Jmenuji se Milan Jirsák. Narodil jsem se v roce 1951. Dá se říci, že jsem “renesanční” člověk, tedy devatero řemesel… Vždy jsem se snažil porozumět tomu, co jsem právě dělal.
S manželkou jsme žili spokojeně, 3 synové definitivně vylétli z domovského hnízda, začínali jsme plánovat, jak si po mnoha letech odpovědnosti opět užijeme nově nabyté “svobody”, například možností více cestovat (poprvé jsme měli odletět do Asie), jenže osud vše zařídil jinak. V létě roku 2013 manželku nečekaně zasáhla zákeřná nemoc. Snažil jsem se zjistit, jak bych jí mohl pomoci a potřeboval jsem se o ní starat. Začal jsem studovat knihy a sbíral informace na internetu, a čím více jsem se dovídal, tím více jsem se přikláněl ke stravě, která by snad mohla pomoci. Nikdy jsem nevařil, byl jsem vždy nanejvýš “pomocná síla” v kuchyni, něco nakrájet, naporcovat a tak. Postupně jsem odhaloval taje jednotlivých potravin, a neznaje klasické kuchařské postupy, musel jsem experimentovat. A abych si to nekomplikoval, tak jsem jedl to stejné, co jsem uvařil manželce.
Po 9 měsících marného boje manželka zemřela. Dodatečně jsem zjistil, že jsem za tu dobu změnou stravy zhubl o 10 kg na 68 kg při výšce 170 cm. Měl jsem stejnou váhu jako v době před 25 lety, kdy jsem ještě běhával 3krát týdně 10 km. Tak jsem si řekl, že to s tím běháním znovu zkusím. Přitom jsem si nedokázal představit, že bych ještě někdy mohl těch 10 km uběhnout. Podařilo se mi to po 4 měsících postupného pravidelného běhání 3krát týdně, kdy jsem běhal 4 km (poprvé jsem musel cca po 1000 m přejít do chůze a pak ještě 6krát). Shrnuto: nejprve jsem zhubl, teprve potom jsem začal opět sportovat.
Chtěl jsem, aby ze smutného osudu manželky vzešlo alespoň něco pozitivního. Uvědomil jsem si, že při získávání informací k její nemoci a stravě jsem neustále narážel na to, že všude je obrovské množství informací, ale například po přečtení knihy jsem z ní vydoloval pouze jednu důležitou informaci. Napadlo mě, že bych mohl vytvořit web, kde bych se nesnažil o dlouhé články s jedinou informací, ale obráceně, aby informace byly stručné a jasné, vzájemně provázané. Proto Stručně – Zdravě.
Tento web je již třetí verzí, která je ale jako první otevřena veřejnosti. Původně jsem chtěl sbírat chytré informace pro rodinu, aby nedělali moji synové a jejich manželky zbytečně stejné chyby jako my. Prevence, tedy dělat něco včas, je moc důležité a zásadní. Ukázalo se, že o tyto informace je ale zájem dalších lidí. A jak jsem postupně narážel na nejrůznější životní situace a hledal jejich řešení, tak ze stravy a pohybu vzešel můj nový, a troufám si říci, že zdravější a komplexnější způsob života.
Vybrané milníky
Můj vzhled v roce 2013 před změnou stravy – 61 let, váha 78 kg
Bafuňář v “plné kráse” a velikosti s váhou 78 kg při výšce 170 cm.
Rok 2014 – 62 let – váha 68 kg, uběhnuto 320 km
Dva týdny po úmrtí manželky jsem začal zase po mnoha letech běhat. Zpočátku to byl indiánský běh – střídání běhu a chůze na 4 km – poprvé čas 26:35 min. Po 14 dnech a 6 bězích jsem poprvé uběhl celé 4 km bez chůze v čase 24:24 min. Řekl jsem si, že až zaběhnu čas 20 min., tak zkusím po mnoha letech uběhnout okruh necelých 10 km, který jsem běhával. A to jsem byl přesvědčen, že ho už nikdy neuběhnu. Je tam totiž táhlý kopec v délce 900 m a stoupání 44 m. Po více jak 4 měsících jsem se dostal na 4 km na čas 20:15 min. a tak jsem zkusil uběhnout těch necelých 10 km (přesně 9,9 km) s celkovým stoupáním 63 m za 56:50 min. Do konce roku jsem střídal běhy na 4 km a občas 10 km. Tak začalo moje opětovné běhání.
druhá polovina září 2014 – Kréta, na vrcholu Gigilosu 1980 m n. m.
Rok 2015 – 63 let – váha 68 kg, uběhnuto 733 km
Po 3 týdnech lyžování v mládí, naposledy na lyžařském kurzu na vysoké škole, jsem začal v Rakousku “opět” ke svým 64. narozeninám sjezdovat, a to rovnou na červené sjezdovce z 2 700 m n. m. První jízda trvala 1,5 hodiny, bylo to hrozné, včetně pádů, ani vstát se mi nedařilo. Třetí den jsem to stejné sjel za 5 minut. To hlavní sdělení: Začít se dá v každém věku.
30.12.2015 – na sjezdovkách v Rakousku
Můj vzhled v roce 2016 – 64 let – váha 68 kg, uběhnuto 1156 km, na koloběžce 200 km
Ve 102 bězích byly i 4 délky 20,1 km, stoupání 106 m, nejrychlejší 1:52:26 hod.
2016 – Anglie.
Rok 2017 – 65 let – váha 67 kg, uběhnuto 1540 km, běžky 218 km, na koloběžce 102 km
V roce 2017 jsem naběhal 1540 km, v průměru 13 km na běh, z toho 12krát 20 km, jednou 30 km – to jsem nikdy před tím neuběhl.
2017 – Madeira – po sestupu ze skal v pozadí
Rok 2018 – 66 let – váha 66 kg, uběhnuto 2000 km, na koloběžce 60 km
Zdraví sloužilo, “ťuk ťuk ťuk”, dokonce se mi zlepšil kromě jiného výrazně čich, takže jsem si užíval od jara nejrůznější vůně kytiček, keřů a stromů, váha v průměru 66 kg (více hubnout nechci), přitom jím za dva a s velkou chutí, spím jak zabitý (nejraději 8 až 8,5 hodiny). Délku běhu jsem zkrátil na průměrných 11,9 km (abych nebyl dlouho ve vyšších pulzech), ale běhám o to častěji, ob jeden až dva dny – odpočívat je důležité. Od srpna jsem běhal ob den převážně 12 km, stoupání 130 m, průměrně cca 1:09 hodiny, výjimečně i délka 14 až 16 km, to ale téměř po rovině. Dne 1.12.2018 jsem překonal hranici 1800 km. Tuto vzdálenost jsem si vymyslel na začátku roku, že bych ji mohl teoreticky překonat, pokud bych každý měsíc uběhl 150 km, tedy ob den 10 km. Zdálo se mi to ale nereálné. Chtěl jsem běhat kratší vzdálenosti, už ne občas 20 km, zato běhat častěji. A skutečnost? Rovných 2000 km za rok, i když se přiznám, že poslední dva měsíce jsem musel trochu šturmovat. Počet běhů se zvýšil oproti roku 2017 o 1/3 na 168. Takto podrobně jsem to nepsal proto, abych se vytahoval, ale proto, abyste i vy měli příklad toho, že i ve stáří se dá stále ještě něco zlepšovat. Kromě píle a zdravého žití je potřeba připsat zásluhy i nezbytnému štěstí, kterému je takto dobré pomáhat.
Je to nádhera, když máte skřivana nad hlavou, před vámi popobíhá zajíc a marně čeká, že se zastavíte, slunce krvavě zapadá, a vy si to užíváte!
Rok 2019 – 67 let – váha od srpna 65 kg, uběhnuto 2400 km, na koloběžce 629 km
Zatím od ledna jen běhám, ale letos bych běhání rád opět doplnil o jízdu na koloběžce nebo na kole. I v pohybu je užitečná pestrost. V srpnu došlo k posunu, protože jsem už najel nějaké kilometry na koloběžce a současně se mi dařilo stále stejně běhat, tedy od začátku roku cca 200 km každý měsíc. Bohužel to má za následek to, že jsem zhubl o další kilo na 65 kg, hubnout už ale nechci. V září jsem měl výpadek v běhu 10 dnů, protože jsem měl namožený stehenní sval (ne z běhu), ale ujel jsem dalších cca 90 km na koloběžce. Říjen byl bohatší na jízdu na koloběžce – celkem již 629 km, z toho 2krát 45 km, běh přibýval konstantně, tedy celkem 1926 km. V listopadu už jsem na koloběžce nejel a naběhal jsem 226 km, tedy celkem 2152 km. V prosinci jsem zkusil dohnat ztrátu a povedlo se. Nakonec jsem za rok 2019 naběhal 2400 Km ve 177 bězích s průměrem na běh 13,56 km. Ke konci prosince jsem zkusil i zpomalit a snížit tak pulsy. Zvolil jsem běžet 20 km po 10kilometrové procházce a šlo to. Důležité je, že běhání pro mne není cílem, ale prostředkem k tomu, abych se cítil dobře, bylo mi dobře a kochal se přírodou.
1.6.2019 – poprvé v roce 2019 na koloběžce
Rok 2020 – 68 let – váha 66 kg, uběhnuto 1707 km, na kole 763 km, běžky 69 km
Měl jsme štěstí, protože jsem si stihl začátkem února v Rakousku zaběžkovat. Zbytek roku jsem trávil přípravou rodinného domu na prodej, což bylo někdy dost náročné na moji fyzičku a tak jsem už někdy neměl po 10 hodinách práce dost sil na běhání. Zřejmě z důvodů dobré fyzičky jsem ale vše po mnoha měsících práce zvládnul. Po vypuknutí koronavirové pandemie jsem si říkal, že bych mohl letos naběhat 1800 km, ale nakonec jsem byl rád, že jsem překonal hranici 1700 km. Běhal jsem spíše ob 2 dny, někdy i ob 3 dny, zato jsem si prodloužil kilometry. Od dubna jsem začal běhat 16 km (celkem 87krát nad 16 km, z toho jednou půlmaraton), ale o něco pomaleji, okolo 6 minut na km, abych si snížil puls. V březnu po nepočítaných letech jsem začal jezdit opět na kole, zejména v létě na dovolené v jižních Čechách. Z předchozího je vidět, že i v době koronakrize se dalo sportovat. Kdo chce, ten může (navzdory politickému chaosu a břídilství), aniž by ve zdraví ohrozil sebe či někoho jiného. Kdo nechce, tak má smůlu. Výrazně jsem si zvýšil hladinu vitaminu D pro zlepšení imunity tak důležité nejen v dnešní koronavirové době, a to z velkého deficitu s hodnotou 29 na hladinu okolo 100 (doporučeno je nad 75 nmol/l). Trik byl v tom, že když slunce nezabralo, užívání Vigantolu ano. A protože se vitamin D rozpouští v tucích, kapal jsem si vyšší než doporučenou dávku každý den do smetany s 33 % tuku. Nejsem lékař, tak tuto moji osobní zkušenost berte s rezervou.
5.2.2020 – na běžkách, Leutasch, Rakousko
Rok 2021 – 69 let – váha od poloviny září opět 66 kg, uběhnuto 1130 km, na kole 1608 km, běžky 112 km
Koronavirus z důvodu politických hlupáků má i v březnu 2021 stále větší prostor pro své šíření. Nezbývá než být chytřejší a rozumnější než naši “vůdci” (i na Hradě nejeden takový působí). Proto stále nosím respirátor pro ochranu ostatních i sebe tam, kde je to potřeba. Naštěstí se mi daří vyhnout se nákaze. Proto mohu stále běhat a udržovat se v kondici. Věk ale nezastavíš, takže jsem letos změnil strategii. Už neběhám 16 km ob dva až tři dny, ale 13 km (tedy kratší čas běhu) ob den, a také o něco pomaleji. Zatím mne nezastavilo ani deštivé nebo mrazivé počasí, sníh či led. Koncem března jsem dostal první dávku vakcíny AstraZeneca, tak jsem si dal na pár dnů klid bez běhu, 5. dubna jsem během noci téměř ohluchl na pravé ucho a vyzkoušel na to od lékaře kortikoidy. Trochu to pomohlo, ale běhání jsem si na 3,5 týdne odpustil. V květnu už jsem začal trochu běhat. V červnu jsem dostal druhou dávku AstraZenecy a teprve od 12.6. už zase běhám ob den 13 km. Od června jsem měl váhu 65 kg. Na konci června jsem měl uběhnuto 875 km. Začátkem července jsem se stěhoval a celý červenec následně tahal těžké věci. Přestalo se to líbit pravému kyčli a začal jsem hodně kulhat. Zkusil jsem ještě 3krát běžet, ale každý obkrok dost bolel. Tak jsem zatím s běháním na 992 km skončil. 7. srpna jsem letos poprvé sednul na kolo a v rovině na Třeboňsku ujel 50 km. Kyčel si nestěžoval. Ani dál si kyčel nestěžuje, takže k 22.9. jsem ujel na kole 822 km a mohl se tak kochat českou krajinou. Do konce září jsem ujel na kole 999 km, běhat si zatím netroufnu. 7.11. jsem si poprvé troufnul uběhnout 3 km s hůlkami, kyčle vydržely. 17.11. běh 6 km bez hůlek, pak 7 km, 8,6 km a 27.a 29.11. 10 km. Běhám pomaleji a zkrátil jsem krok. Kyčle lehce bolí, ale drží. V červenci jsem byl přesvědčen, že si již nikdy nezaběhám. Pomalu se to ale opět daří. Na kole jsem ujel do konce listopadu 1608 km. Kolo mi asi pomohlo s kyčlemi. Hned první den, kdy jsem mohl dostat třetí očkovací dávku proti covidu, tedy 1.12., jsem si ji nechal dát. V prosinci jsem běhal do 20. 12. ob den 10 km, 2krát jsem zkusil 11,5 km. Kyčel stále dobrý. Po rychlém rozhodnutí jsem byl od 23.12. v Rakousku na ideálním místě Leutasch pro běžkaře. V tuto dobu tam bylo málo lidí, covid jakoby neexistoval. Za 7 dnů po sobě jsem běžkoval a ujel celkem 112 km, z toho poslední den 26 km. Kyčel vůbec nebolel. Nakonec se pro mne obtížný rok 2021 ukončil nadějně a pohodově.
7.8.2021 – poprvé letos na kole – Suchdol, Cep I
Rok 2022 – 70 let – váha celý rok 66 kg, až o svátcích 67 kg, uběhnuto 2 122 km ve 164 bězích, na kole 73 km.
Uplynul další rok, coronavirus je bohužel pořád s/mezi námi, stále jsou s námi i hlupáci, kteří mají tuhý kořínek, ale snad už se pomalu blíží konec toho nejhoršího. Nový rok jsem zahájil jako vloni, takže běhám pokud možno ob den 13 km. Zatím to není úplně ono, protože tak od 11. kilometru se začínají oba dva kyčle ozývat, ale stále se to zlepšuje. Takže do konce ledna jsem uběhl 176 km. Spletl jsem se, to nejhorší teprve koncem února nastalo. Není to coronavirus, ale zešílený Putin. Bohužel osud světa závisí na Rusech, jak si s Putinem poradí. V každém případě pomáhejme Ukrajině co nejvíce. Bojuje i za nás. Teď to příjemnější. I v únoru jsem mohl běhat ob den 13 km. Do konce února jsem uběhl 358 km. A to stejné platí pro březen. Ob den 13 km, jednou 16 km, celkem do konce března 533 km. A Rusko stále ukazuje, čeho všeho hrozného je člověk schopný a jak je snadné lidi oblbnout ve jménu “něčeho”. Uplynul duben, ruský státní systém stále vytváří na Ukrajině válečné situace, kdy se ruští jednotlivci/vojáci chovají stále jako ty největší nacistické zrůdy. Proto je dobré, dokud to jde, být stále ve fyzické i duševní formě. Mně se to naštěstí daří. Do konce dubna jsem naběhal 737 km, většinou ob den 13 km, 2x 16 km. V květnu jsem naběhal 198 km. Konec června jsem měl menší nepříjemnost se zánětem dásní a následně nějakou virózou, takže jsem téměř dva týdny neběžel. V červnu jsem uběhl 159 km, váha stále 66 kg. A bohužel na Ukrajině Rusové s porobenými národnostmi stále řádí. Stále v té nejhorší podobě potvrzují, jak funguje trojice následujících sil: Systém -> Situace (situační síly, například válka – nejsilnější část z trojice) -> Jednotlivec (jeho osobní a získané vlastnosti a zkušenosti). Nikdo z nás neví, co by dělal, kdyby… Proto se vyhýbejte, pokud je to ve Vaší moci, nešťastným situacím. Do konce července uběhnuto 1222 km, do konce srpna uběhnuto 1394 km a na kole ujeto 73 km. Do konce září uběhnuto 1589 km. Do konce října uběhnuto 1758 km – stále po 13 km do Prokopského údolí. Do konce listopadu uběhnuto 1914 km – stále po 13 km do Prokopského údolí.
25.10.2022 – před 1. podzimním nočním během v téměř nových botách
Rok 2023 – 71 let – váha zpočátku 66,5 kg, až 64 kg, na konci roku opět 66 kg, uběhnuto 2513 km ve 187 bězích, na kole 367 km, 56 kliků denně, prkno (plank) 5 minut.
Radostná zpráva v novém roce – konečně snad slušní lidé začínají vyhrávat a budeme mít prezidenta, který dokáže probrat ostatní politiky k práci pro nás všechny, nikoliv pouze k politikaření. V lednu se mi dařilo běhat ob den mých oblíbených 13 km v Prokopském údolí. V únoru totéž, tedy od začátku roku 377 km. A březen jsem měl stejně úspěšný, celkem uběhnuto od začátku roku 591 km ve 45 bězích. Trochu jsem si to vylepšil, takže mezi běhy ob den rychle chodím po schodech – 5krát 4 patra nahoru a dolů, celkem 20 pater za celkový čas cca 5:30 minuty. V dubnu se mi dařilo běhání stejně. Od začátku roku naběháno 792 km v 60 bězích. Čas na schodech jsem posunul na 4:53 minuty. Také jsem přidal kliky. Každý týden zvyšuji o jeden na celý týden. Momentálně 22. Od začátku roku do konce května naběháno rovných 1000 km (náhodou to vyšlo zaokrouhleně). Momentálně 27 kliků. Od začátku roku do konce června naběháno 1195 km. Momentálně 31 kliků. Od začátku roku do konce července naběháno 1403,5 km. Momentálně 36 kliků. Srpen se vydařil. Celkem uběhnuto od ledna 1617 km ve 123 bězích, na kole 201 km, momentálně 40 kliků a váha 65 kg. Od ledna do konce září uběhnuto 1857 km ve 138 bězích, jeden běh půlmaraton 2:14:37 při stoupání 94 m, 13x 16 km, na kole 367 km, momentálně 44 kliků a váha možná 64 kg. Od ledna do konce října uběhnuto 2081 km ve 154 bězích, na kole nic nepřibylo, momentálně 50 kliků a váha opět 65 kg. Od ledna do konce listopadu uběhnuto 2305 km ve 171 bězích, na kole nic nepřibylo, momentálně 54 kliků a váha 65,5 kg. Celkem za rok naběháno 2513 km ve 187 bězích, sportovních dnů celkem 199. Skončil jsem na 56 klicích denně a dál jsem pokračoval cvikem “prkno” (plank), protože jsem si narazil loket a na konci roku řeším “studentský loket”. V “prkně” na natažených rukách jsem zatím vydržel 5 minut, ale nebylo to nadoraz. Spíše pečlivěji držím 3 minuty.
21.08.2023 – po 26 km na kole a hodinu na to před během 13,5 km ve 30 °C k Vlkovickému rybníku
Rok 2024 – 72 let – váha 66 kg, uběhnuto do konce června 1035 km v 79 bězích, jeden půlmaraton, 80 kliků denně.
Začátkem ledna mi z levého lokte byla 2krát vypuštěna tekutina, snad už se loket hojí a začnu opět konečně něco cvičit na posílení rukou. Čím dál tím víc se řídím radou Jana Třísky, že člověk má jít do hrobu ne zničený, ale vzdělaný. Proto co nejvíce čtu spoustu knih o nejrůznějších lidských poznatcích. Je to úžasné, na co již lidé přišli. Bohužel jsou ale i tací, kteří mají moc a nevyužívají ji ve prospěch planety a lidí, ale za účelem brzdění, a to v lepším případě, bohužel často k bourání. To je totiž snadné, to zvládnou i hlupáci. Vlastně korektně řečeno alternativně inteligentní. Do konce února jsem uběhl 377 km ve 29 bězích. Na konci února jsem opět zkusil dělat kliky a rychle jsem se dostal na 56 denně, tedy tam, kde jsem skončil v prosinci. Loket si zatím neztěžuje. V březnu jsem si zaběhl pohodový půlmaraton za 2:20 hod, stoupání 190 m. Jenže jsem ob den běžel svých 13 km, a ob den dalších 13 km a tělo řeklo dost. Nezvládlo virózu, i když se vzpamatovalo za 3 dny. Pak už jsem běhal opatrněji a zkoušel dýchání nosem. Momentálně dělám 61 kliků. Váha cca 65,5 kg. Do konce dubna uběhnuto 736 km, 67 kliků, váha do 66 kg. Do konce května uběhnuto 944 km, 72 běhů, 74 kliků, váha do 66 kg. Do konce června uběhnuto 1035 km, 79 běhů, 80 kliků, váha do 66 kg. Od klíštěte jsem dostal boreliózu, takže 10 dnů antibiotika a 14 dnů bez běhání. Začal jsem znovu pomalu. Projevilo se to. Alespoň jsem dělal 80 až 100 dřepů.