Obsah stránky

Můj příběh

Jmenuji se Milan Jirsák. Narodil jsem se v roce 1951. Dá se říci, že jsem „renesanční“ člověk, tedy devatero řemesel… Vždy jsem se snažil porozumět tomu, co jsem právě dělal.

S manželkou jsme žili spokojeně, 3 synové definitivně vylétli z domovského hnízda, začínali jsme plánovat, jak si po mnoha letech odpovědnosti opět užijeme nově nabyté „svobody“, například možností více cestovat (poprvé jsme měli odletět do Asie), jenže osud vše zařídil jinak. V létě roku 2013 manželku nečekaně zasáhla zákeřná nemoc. Snažil jsem se zjistit, jak bych jí mohl pomoci a potřeboval jsem se o ní starat. Začal jsem studovat knihy a sbíral informace na internetu, a čím více jsem se dovídal, tím více jsem se přikláněl ke stravě, která by snad mohla pomoci. Nikdy jsem nevařil, byl jsem vždy nanejvýš „pomocná síla“ v kuchyni, něco nakrájet, naporcovat a tak. Postupně jsem odhaloval taje jednotlivých potravin, a neznaje klasické kuchařské postupy, musel jsem experimentovat. A abych si to nekomplikoval, tak jsem jedl to stejné, co jsem uvařil manželce.

Po 9 měsících marného boje manželka zemřela. Dodatečně jsem zjistil, že jsem za tu dobu změnou stravy zhubl o 10 kg na 68 kg při výšce 170 cm. Měl jsem stejnou váhu jako v době před 25 lety, kdy jsem ještě běhával 3krát týdně 10 km. Tak jsem si řekl, že to s tím běháním znovu zkusím. Přitom jsem si nedokázal představit, že bych ještě někdy mohl těch 10 km uběhnout. Podařilo se mi to po 4 měsících postupného pravidelného běhání 3krát týdně, kdy jsem běhal 4 km (poprvé jsem musel cca po 1000 m přejít do chůze a pak ještě 6krát). Shrnuto: nejprve jsem zhubl, teprve potom jsem začal opět sportovat.

Chtěl jsem, aby ze smutného osudu manželky vzešlo alespoň něco pozitivního. Uvědomil jsem si, že při získávání informací k její nemoci a stravě jsem neustále narážel na to, že všude je obrovské množství informací, ale například po přečtení knihy jsem z ní vydoloval pouze jednu důležitou informaci. Napadlo mě, že bych mohl vytvořit web, kde bych se nesnažil o dlouhé články s jedinou informací, ale obráceně, aby informace byly stručné a jasné, vzájemně provázané. Proto Stručně – Zdravě.

Tento web je již třetí verzí, která je ale jako první otevřena veřejnosti. Původně jsem chtěl sbírat chytré informace pro rodinu, aby nedělali moji synové a jejich manželky zbytečně stejné chyby jako my. Prevence, tedy dělat něco včas, je moc důležité a zásadní. Ukázalo se, že o tyto informace je ale zájem dalších lidí. A jak jsem postupně narážel na nejrůznější životní situace a hledal jejich řešení, tak ze stravy a pohybu vzešel můj nový, a troufám si říci, že zdravější a komplexnější způsob života.


Vybrané milníky

Můj vzhled v roce 2013 před změnou stravy – 61 let, váha 78 kg

Bafuňář v „plné kráse“ a velikosti s váhou 78 kg při výšce 170 cm.

Rok 2014 – 62 let – váha 68 kg, uběhnuto 320 km

Dva týdny po úmrtí manželky jsem začal zase po mnoha letech běhat. Zpočátku to byl indiánský běh – střídání běhu a chůze na 4 km – poprvé čas 26:35 min. Po 14 dnech a 6 bězích jsem poprvé uběhl celé 4 km bez chůze v čase 24:24 min. Řekl jsem si, že až zaběhnu čas 20 min., tak zkusím po mnoha letech uběhnout okruh necelých 10 km, který jsem běhával. A to jsem byl přesvědčen, že ho už nikdy neuběhnu. Je tam totiž táhlý kopec v délce 900 m a stoupání 44 m. Po více jak 4 měsících jsem se dostal na 4 km na čas 20:15 min. a tak jsem zkusil uběhnout těch necelých 10 km (přesně 9,9 km) s celkovým stoupáním 63 m za 56:50 min. Do konce roku jsem střídal běhy na 4 km a občas 10 km. Tak začalo moje opětovné běhání.

druhá polovina září 2014 – Kréta, na vrcholu Gigilosu 1980 m n. m.

Rok 2015 – 63 let – váha 68 kg, uběhnuto 733 km

Po 3 týdnech lyžování v mládí, naposledy na lyžařském kurzu na vysoké škole, jsem začal v Rakousku „opět“ ke svým 64. narozeninám sjezdovat, a to rovnou na červené sjezdovce z 2 700 m n. m. První jízda trvala 1,5 hodiny, bylo to hrozné, včetně pádů, ani vstát se mi nedařilo. Třetí den jsem to stejné sjel za 5 minut. To hlavní sdělení: Začít se dá v každém věku.

30.12.2015 – na sjezdovkách v Rakousku

Můj vzhled v roce 2016 – 64 let – váha 68 kg, uběhnuto 1156 km, na koloběžce 200 km

Ve 102 bězích byly i 4 délky 20,1 km, stoupání 106 m, nejrychlejší 1:52:26 hod.

2016 – Anglie.

Rok 2017 – 65 let – váha 67 kg, uběhnuto 1540 km, běžky 218 km, na koloběžce 102 km

V roce 2017 jsem naběhal 1540 km, v průměru 13 km na běh, z toho 12krát 20 km, jednou 30 km – to jsem nikdy před tím neuběhl.

2017 – Madeira – po sestupu ze skal v pozadí

Rok 2018 – 66 let – váha 66 kg, uběhnuto 2000 km, na koloběžce 60 km

Zdraví sloužilo, „ťuk ťuk ťuk“, dokonce se mi zlepšil kromě jiného výrazně čich, takže jsem si užíval od jara nejrůznější vůně kytiček, keřů a stromů, váha v průměru 66 kg (více hubnout nechci), přitom jím za dva a s velkou chutí, spím jak zabitý (nejraději 8 až 8,5 hodiny). Délku běhu jsem zkrátil na průměrných 11,9 km (abych nebyl dlouho ve vyšších pulzech), ale běhám o to častěji, ob jeden až dva dny – odpočívat je důležité. Od srpna jsem běhal ob den převážně 12 km, stoupání 130 m, průměrně cca 1:09 hodiny, výjimečně i délka 14 až 16 km, to ale téměř po rovině. Dne 1.12.2018 jsem překonal hranici 1800 km. Tuto vzdálenost jsem si vymyslel na začátku roku, že bych ji mohl teoreticky překonat, pokud bych každý měsíc uběhl 150 km, tedy ob den 10 km. Zdálo se mi to ale nereálné. Chtěl jsem běhat kratší vzdálenosti, už ne občas 20 km, zato běhat častěji. A skutečnost? Rovných 2000 km za rok, i když se přiznám, že poslední dva měsíce jsem musel trochu šturmovat. Počet běhů se zvýšil oproti roku 2017 o 1/3 na 168. Takto podrobně jsem to nepsal proto, abych se vytahoval, ale proto, abyste i vy měli příklad toho, že i ve stáří se dá stále ještě něco zlepšovat. Kromě píle a zdravého žití je potřeba připsat zásluhy i nezbytnému štěstí, kterému je takto dobré pomáhat.

Je to nádhera, když máte skřivana nad hlavou, před vámi popobíhá zajíc a marně čeká, že se zastavíte, slunce krvavě zapadá, a vy si to užíváte!

Rok 2019 – 67 let – váha od srpna 65 kg, uběhnuto 2400 km, na koloběžce 629 km

Zatím od ledna jen běhám, ale letos bych běhání rád opět doplnil o jízdu na koloběžce nebo na kole. I v pohybu je užitečná pestrost. V srpnu došlo k posunu, protože jsem už najel nějaké kilometry na koloběžce a současně se mi dařilo stále stejně běhat, tedy od začátku roku cca 200 km každý měsíc. Bohužel to má za následek to, že jsem zhubl o další kilo na 65 kg, hubnout už ale nechci. V září jsem měl výpadek v běhu 10 dnů, protože jsem měl namožený stehenní sval (ne z běhu), ale ujel jsem dalších cca 90 km na koloběžce. Říjen byl bohatší na jízdu na koloběžce – celkem již 629 km, z toho 2krát 45 km, běh přibýval konstantně, tedy celkem 1926 km. V listopadu už jsem na koloběžce nejel a naběhal jsem 226 km, tedy celkem 2152 km. V prosinci jsem zkusil dohnat ztrátu a povedlo se. Nakonec jsem za rok 2019 naběhal 2400 Km ve 177 bězích s průměrem na běh 13,56 km. Ke konci prosince jsem zkusil i zpomalit a snížit tak pulsy. Zvolil jsem běžet 20 km po 10kilometrové procházce a šlo to. Důležité je, že běhání pro mne není cílem, ale prostředkem k tomu, abych se cítil dobře, bylo mi dobře a kochal se přírodou.

1.6.2019 – poprvé v roce 2019 na koloběžce

Rok 2020 – 68 let – váha 66 kg, uběhnuto 1707 km, na kole 763 km, běžky 69 km

Měl jsme štěstí, protože jsem si stihl začátkem února v Rakousku zaběžkovat. Zbytek roku jsem trávil přípravou rodinného domu na prodej, což bylo někdy dost náročné na moji fyzičku a tak jsem už někdy neměl po 10 hodinách práce dost sil na běhání. Zřejmě z důvodů dobré fyzičky jsem ale vše po mnoha měsících práce zvládnul. Po vypuknutí koronavirové pandemie jsem si říkal, že bych mohl letos naběhat 1800 km, ale nakonec jsem byl rád, že jsem překonal hranici 1700 km. Běhal jsem spíše ob 2 dny, někdy i ob 3 dny, zato jsem si prodloužil kilometry. Od dubna jsem začal běhat 16 km (celkem 87krát nad 16 km, z toho jednou půlmaraton), ale o něco pomaleji, okolo 6 minut na km, abych si snížil puls. V březnu po nepočítaných letech jsem začal jezdit opět na kole, zejména v létě na dovolené v jižních Čechách. Z předchozího je vidět, že i v době koronakrize se dalo sportovat. Kdo chce, ten může (navzdory politickému chaosu a břídilství), aniž by ve zdraví ohrozil sebe či někoho jiného. Kdo nechce, tak má smůlu. Výrazně jsem si zvýšil hladinu vitaminu D pro zlepšení imunity tak důležité nejen v dnešní koronavirové době, a to z velkého deficitu s hodnotou 29 na hladinu okolo 100 (doporučeno je nad 75 nmol/l). Trik byl v tom, že když slunce nezabralo, užívání Vigantolu ano. A protože se vitamin D rozpouští v tucích, kapal jsem si vyšší než doporučenou dávku každý den do smetany s 33 % tuku. Nejsem lékař, tak tuto moji osobní zkušenost berte s rezervou.

5.2.2020 – na běžkách, Leutasch, Rakousko

Rok 2021 – 69 let – váha 66 kg, do konce března uběhnuto 569 km

Koronavirus z důvodu politických hlupáků má i v březnu 2021 stále větší prostor pro své šíření. Nezbývá než být chytřejší a rozumnější než naši „vůdci“ (i na Hradě jeden takový působí). Proto stále nosím respirátor pro ochranu ostatních i sebe tam, kde je to potřeba. Naštěstí se mi daří vyhnout se nákaze. Proto mohu stále běhat a udržovat se v kondici. Věk ale nezastavíš, takže jsem letos změnil strategii. Už neběhám 16 km ob dva až tři dny, ale 13 km (tedy kratší čas běhu) ob den, a také o něco pomaleji. Zatím mne nezastavilo ani deštivé nebo mrazivé počasí, sníh či led.


Tento web věnuji…

Manželce Dagmar

…moje poznání pro ní bohužel přišlo příliš pozdě!!!

Všem

…kteří mají ještě šanci něco změnit a chtějí si v plné fyzické i duševní síle užívat života.