Obsah stránky

Základní informace

Výchova (edukace) je/by měla být cílevědomá, plánovitá a všestranná činnost směřující k přípravě člověka pro jeho společenské úkoly a osobní život. Výchova je celoživotní působení na procesy lidského učení a socializaci s cílem přeměny člověka po všech stránkách, tedy tělesné i duševní. Výchova je zprostředkování znalostí (vzdělání), dovedností a postojů, které jsou přítomny v dané společnosti a které se pokládaly a pokládají za důležité, předat dalším generacím.


Styly výchovy

Demokratický, harmonický, integrační, kooperativní

Prvky demokracie a pochopení:
  • ve vztahu mezi vychovatelem a vychovávaným existují jasně daná pravidla, která jsou přiměřeně kontrolována;
  • děti se učí komunikaci na správné intelektuální a sociální úrovni, přiměřené jejich věku a schopnostem;
  • je očekávána diskuze mezi všemi subjekty výchovy o většině rozhodnutí;
  • děti spíše podněcuje k samostatné činnosti a podporuje jejich iniciativu;
  • učí spolupráci mezi lidmi;
  • nejvíce pomáhá rozvíjet sociálně zralou osobnost.

Autoritářský, dominantní

Přísné dodržování příkazů vychovatelů:
  • ti jsou nároční, kontrolují a prosazují svojí moc bez ohledu na názor dítěte;
  • vyžadují úctu k autoritě;
  • mají malé pochopení pro dítě, jeho potřeby a přání a také pro jeho individuální odlišnosti – děti tak mají malý prostor pro samostatné rozhodování a jednání;
  • silně je akcentovaná komunikace směrem od vychovatele k vychovávanému.

Liberální

Původně byla spojena s velkými požadavky na dítě, ale ve výchově šlo již o vychování svobodného člověka a ne o slepé následování autorit (Jean-Jacques Rousseau). Moderní verze se vyznačuje:
  • benevolentností vychovatelů, kteří kladou malé požadavky na dítě;
  • nízkým stavem kontroly a sociální zodpovědnosti;
  • snaha vyvarovat se traumat nebo líný přístup rodičů;
  • výchova bez hranic, rituálů a pravidel může dopadnout přímo katastroficky a může způsobit totální dezorientaci dítěte.

Zanedbávající

Nedbalost a nezájem rodičů o děti:
  • rodiče se starají o svoje aktivity a ne o to, jak se jejich dítě učí, s kým se stýká, co dělá ve svém volném čase apod.

Nadměrně ochranný

Takzvaná „opičí láska“:
  • představuje nadměrnou starostlivost rodiče o dítě;
  • rodiče dělají „všechno jen pro jeho dobro“;
  • rodiče nenechají dítěti žádný prostor pro jeho vlastní aktivitu;
  • jen přání dítěte je rodičům často rozkazem.

Disharmonický

Vyznačuje se rozporuplností:
  • rodičovské reakce jsou mařené momentálními popudy a náladami;
  • neexistují jednotná a jasná výchovná pravidla.

Výsledky studií

Mezinárodní studie vědců v čele s Eddiem Brummelmanem z Amsterodamské univerzity

  • Stále více dětí v západních zemích k sobě cítí patologický obdiv. Důvodem je přístup rodičů.
  • Dítě, které jeho rodiče považovali oproti ostatním za nadprůměrné nebo za takové, které si zaslouží něco lepšího, později prokázalo narcistický charakter. Mimo jiné projevovalo méně empatií a na kritiku reagovalo přecitlivěle.
  • Děti svým rodičům věří, když jim říkají, že jsou lepší než ostatní. Pro ně samotné i pro společnost to ale být dobré nemusí.
  • Narcismus je podle názoru vědců výsledkem přehnané rodičovské pozornosti a ne toho, že se dítěti naopak dostávalo péče příliš málo.
  • Rodiče chtějí, aby se jejich dítě mělo lépe. Proto dětem dávají víc a víc. Takový přístup ale nemá výchovný ani motivační přínos.
  • Takto vychovávané děti pak nedokážou v běžném životě obstát, potíže mají už ve škole. Například nejsou schopny toho, aby utlumily své vlastní potřeby. To nejsou šťastné děti. Považují se za výjimečné a od ostatních očekávají zvláštní zacházení.
  • Narcismus nesmí být zaměňován za vysokou sebeúctu. Rodiče, kteří dětem poskytovali mnohem větší emoční vřelost, sebeúctu posilovali. Lidé s vysokou sebeúctou vnímají ty ostatní na stejné úrovni, zatímco narcisté jsou přesvědčeni, že stojí nad ostatními.

Tipy

  • I pro výchovu platí přiměřenost ve všech směrech:
    • dítě neví, co je správné, od toho jsou rodiče a vychovatelé, aby jim určili mantinely;
    • děti nejsou rovnocennými partnery a nikdy ani nebudou – emoční rovina je nastavená jinak; 
    • když si dítě může dělat, co chce, tak zkouší víc a víc – výsledkem je nešťastný agresivní jedinec, který si myslí, že jeho emoce a potřeby jsou jediné na světě, má problém se přizpůsobit v jakémkoliv kolektivu, neumí se ovládat a strádat.
  • Rodičům více dětí – nejprve velká gratulace, že jste se tak rozhodli. Nebudete sice nikdy nikým oceněni za veškerou práci a starost, mnohdy sebeobětování, ale prožijete plný život, na rozdíl od singlů, o které se nakonec stejně budou muset postarat svou prací vaše děti. 
  • Pokud často svěřujete dítě k výchově někomu jinému (komukoliv, či jako rodiče nespolupracujete, nebo nejste převážně spolu), tak se nedivte, že je dítě vychované jinak, než byste si představovali.
  • Zkuste děti naučit, že když se jim, nebo někomu řekne něco nepříjemného, neznamená to, že ho nemáte rádi, ale znamená to, že vyjadřujete svůj názor na danou situaci. To, že se jim to třeba nebude líbit, neznamená, že dělají něco špatně – prostě i v rodině máme každý právo reagovat na stejné věci jinak, obohatit se o jiné pohledy. Rodina a nejbližší se jen musí naučit respektovat, že pro někoho z nich může být určitá situace, slovo za hranou. Jen tam, kde jsou vztahy upřímné, a nehrají se hry, je možné si říkat věci (sice) naplno, ale vždy korektně.
  • Nedbejte na výchovné trendy, ale klaďte si jednoduché otázky a poctivě na ně hledejte odpovědi, například:
    • Dáváme dítěti dostatečně najevo, že ho máme rádi?
    • Děláme vše pro to, aby bylo dítě u nás v bezpečí a cítilo se bezpečně?
    • Je právě toto (dosaďte si cokoliv) pro moje dítě prospěšné, a proč? 
    • Má pro to (dosaďte si cokoliv), co by se nám rodičům zdálo dobré, naše dítě dostatečný talent?
    • Čeho chci u dítěte dosáhnout – co má být výchovným cílem?
    • Vedu dítě k samostatnosti (aby se o sebe dokázalo dobře postarat)?
    • Nepřeháním něco ve výchově (viz Styly výchovy)?
    • Kladu na dítě přiměřenou zátěž (ani málo, ani moc)?
    • Jsem příkladem/vzorem pro své dítě?
    • atd.

Související

  • Jak (ne)vychovávat: existují různé druhy výchovy, ale pouze některé vedou ke skutečné a prospěšné výchově, která může dětem v dospělosti prospět.
  • Nešťastné dětství – vyrovnání se s ním: nešťastné dětství neznamená, že kdo aspekty dobrého dětství nezažil, nemůže nalézt spokojenost v dospělosti. Znamená to, že má horší startovní pozici. Musí více překonávat, více se učit, mít větší ochotu měnit se.
  • Šťastné dětství: pro šťastné dětství je více rozhodující šťastný rodič (tedy rodič přiměřeně spokojený, vyrovnaný, moudrý) než majetek nebo uspokojení všech přání a tužeb expandující dětské mysli.
  • Více dětí: již pořadím narození do rodiny formuje děti jiný přístup k nim, jejich komunikační a jiné dovednosti, znalosti, jiný emoční vývoj.

Zdroje informací

Odkazy

Interní

  • Jak (ne)vychovávat: existují různé druhy výchovy, ale pouze některé vedou ke skutečné a prospěšné výchově, která může dětem v dospělosti prospět.
  • Nešťastné dětství – vyrovnání se s ním: nešťastné dětství neznamená, že kdo aspekty dobrého dětství nezažil, nemůže nalézt spokojenost v dospělosti. Znamená to, že má horší startovní pozici. Musí více překonávat, více se učit, mít větší ochotu měnit se.
  • Šťastné dětství: pro šťastné dětství je více rozhodující šťastný rodič (tedy rodič přiměřeně spokojený, vyrovnaný, moudrý) než majetek nebo uspokojení všech přání a tužeb expandující dětské mysli.
  • Více dětí: již pořadím narození do rodiny formuje děti jiný přístup k nim, jejich komunikační a jiné dovednosti, znalosti, jiný emoční vývoj.

Externí

Knihy

  • X