Obsah stránky

Základní informace

Výchova se dělá, o ní se nemluví. Nevychovávají se děti, ale kluci a holky. Ano, je to rozdíl. I příroda to v drtivé většině rozlišuje, ať se nám to líbí nebo ne. Rodiče, zejména matky, nejsou vzdělané a poučené v tom, jaký rozdíl je ve výchově kluka a holky. Dnešní rodiče to myslí s dětmi dobře, ale často to dělají špatně, protože nevychovávají, pouze pečují, ochraňují. Nestačí, aby bylo dítě najedené, čisté, aby bylo milováno, vyrůstalo v dobrém rodinném vztahu, aby se účastnilo nějakých kroužků. To vše je potřeba a správně, ale jsou to podmínky pouze nutné, nikoliv postačující. Pro zdárný vstup do samostatného života musí být na to děti dostatečně připravené, tedy pro to vychované. Co dítě dělá, to se učí. Když se vzteká, učí se vztekat. Když kreslí, učí se kreslit. Platí to úplně pro všechno. S přibývajícím věkem si dítě musí k hraní postupně přibírat i povinnosti.

Dva základní přístupy

Výchova – aktivní, pozitivní

Pozitivní člověk je aktivní, nenechá se zastrašit nějakou potíží, naopak žije ve stylu “hurá problém”, protože už ví, co má řešit, je to pro něj výzva. Lepší je malý problém, než “černá labuť”, něco velkého a nečekaného. Nejlepší je pro něj prevence, proto je ochotný se řízeně a přiměřeně zatěžovat, trénovat, zvyšovat nejrůznější zátěž, je odolný. Zvyká si na nepříjemné, nepohodlné, nesnadné a má radost z překonání obtíží, že něčeho sám dosáhl. Pak ani nepotřebuje něčí pochvalu, protože se odměnil sám. A taková by měla být i výchova.

  • dítěti pomáháme a seznamujeme ho s něčím, co ještě nezná: například jak se používá příbor, jak si zavázat tkaničku, že nesaháme na něco horké a co to může být
  • výchova příkladem: dobré rodinné vztahy, vzájemné ohleduplné chování – děláme to, co říkáme a chceme po dítěti
  • neděláme za dítě to, co už umí a je v jeho silách: když něco spadne dítěti, ať si to zvedne – spadlo to jemu; rozkrámovalo hračky víc než je zdrávo, ať si je uklidí – ono by mělo mít malý, ale “přehledný nepořádek”
  • nenabádáme slovně dítě k něčemu, o čem už ví, že má udělat samo: například umýt si ruce, když přijde z venku
  • vedeme dítě ke zvyšování nejrůznější odolnosti: tzn. zvyšovat schopnost odolávat a zvládat obtížné situace, které na něj působí ohrožujícími situačními silami, a to jak fyzicky, tak psychicky, jak zevnitř, tak zvenku
  • nevadí, když dítě někdy prohraje, naopak: takový už je život, že někdy prohrajeme, důležité je umět se z prohry otřepat, poučit se, zkusit to znovu a jít dál. Říká se, že: “Edison udělal 5000 úspěšných pokusů k objevení žárovky.” To znamená 4999 tzv. neúspěšných pokusů. On si šel ale stále za svým cílem.
  • dítě povzbuzujeme, když se mu něco nedaří: “To nevadí, že se ti to napoprvé nepovedlo, zkus to znovu. Jak by se to dalo udělat lépe?”

Nevýchova – pasivní, negativní

Negativní člověk je pasivní, za jeho problémy mohou ostatní a proto od nich očekává pomoc. Je pro něj vše nepříjemné, nepohodlné, nesnadné, bojí se, má strach a je z toho nešťastný: “Tak tohle se může stát jenom mně! Já to snad přivolávám!” A má pravdu, přivolává to. Je totiž bojácný, neohrabaný, zhýčkaný, líný, neotužlilý, nevzdělaný, proto neodolný. A odpovídá tomu potom i nevýchova.

  • vše děláme za děti: často s nimi jednáme, jako by neměly ruce, nohy, byly postižené. Výsledek – nezískáme jejich obdiv, ale začnou s námi manipulovat.
  • stále mluvíme za dítě (zejména matky): dítě ví, že má pozdravit
  • upíráme dítěti radost z toho, že něco samo dokázalo: “To jsem Tě to dobře naučil!”, když se dítěti něco povedlo
  • děti necháme dělat úplně všechno, co je napadne: například začne házet kameny na jiné děti
  • úzkostlivě dbáme na to, aby se dítě nesetkalo s neúspěchem: vše zařizujeme tak, aby nemohlo prohrát
  • dítě neustále chválíme, jak je chytré, krásné, úžasné: když už chválit, tak za opravdovou snahu, za úsilí, nikoliv za snadnost, nezaslouženost – dítě se pak vyhýbá všemu, kde by mohlo neuspět, hledá pouze snadné cesty, vyhýbá se výzvám, stává se pasivní

Zdroje informací

Odkazy

Interní

  • Odolnost (resilience): schopnost odolávat a zvládat obtížné situace, které na nás (na systém) působí ohrožujícími situačními silami, a to jak fyzicky, tak psychicky, jak zevnitř, tak zvenku.
  • Výchova – podrobně: (edukace) je/by měla být cílevědomá, plánovitá a všestranná činnost směřující k přípravě člověka pro jeho společenské úkoly a osobní život.

Externí

Knihy