Obsah stránky

Základní informace

Čtení je jedním ze základních předpokladů pro život ve společnosti a komunikaci s lidmi. Je také významnou podmínkou dalšího růstu a vývoje člověka a jeho vzdělávání. Je to způsob získávání informací z něčeho, co bylo napsáno. Co, jak a proč čteme, mění způsob našeho myšlení. Čtení a poslech jsou u lidí dva nejčastější způsoby získávání informací. Stručně řečeno: “Kdo nečte, špatně mluví; kdo špatně mluví, špatně myslí; kdo špatně myslí, špatně jedná.” Naopak hluboké čtení by nám mělo umožnit získané informace přetvořit na vědomosti a vědomosti na moudrost.


Fyziologie čtení

Mozek a čtení

Čtení představuje téměř zázračnou schopnost mozku – jeho plasticita – jít nad rámec svých původních, geneticky naprogramovaných schopností vidět či mluvit. Protože čtení není nijak zakódováno v našem genetickém systému, tak tím pádem neexistuje v mozku jedna ideální čtecí dráha. Čtecí dráha, zejména v mozku dítěte, se formuje a vyvíjí díky přírodním i environmentálním faktorům, tedy co čteme (konkrétní písmo, obsah), jak čteme (médium: tištěný text, digitální) a jak byla zformována (metoda výuky čtení), a dále to, jak lidé získávají a dále rozvíjejí svoji schopnost číst. Přitom zásadní je hluboké čtení, jehož součástí je pozornost, kritické myšlení, sebereflexe, představivost či empatie a to vše vede k tomu, jak myslíme.

  • druhy textu: podle toho, co zrovna čteme (beletrie, odborný text apod.), aktivujeme jinou část mozku
  • mozek a čtení: při čtení se zapojují různé oblasti mozku, a to pro získávání a zpracování informací (kognici), jazyk, zrak, emoce, motorické funkce, tedy vzdálené oblasti mozku. Tyto funkce se zlepšuje čtením – co děláme, to se učíme.
  • porozumění čteného: k porozumění tomu, co čteme, dochází v okamžiku, kdy čtenářův mozek si dá do souvislostí prvky z textu – i jakou pozornost jsme čtení věnovali -, prvky z reality – vlastní zkušenosti (asociace, vzpomínky, pocity) – a prvky vlastních poznávacích (kognitivních) struktur. Proto ani dvě interpretace jednoho textu nebudou a nemohou být shodné.

Mozek velmi významně rozlišuje, zda čteme z obrazovky, či z papíru. U obou způsobů hrají roli oči, paměť a centra řeči. Mozek však integruje čtenou informaci mnohem lépe, pokud člověk něco fyzicky drží v ruce, než když čte z počítače. Mozek si písmo pamatuje jako vizuální-fyzické předměty, přesně tak, jak jsme jej to naučili. Proto dokážeme číst lépe, když písmo „držíme“ v ruce. Ač to tak nevypadá, je to velmi důležité. Proto i umíme přečíst zpřeházená písmena ve slově, jelikož mozek nečte každé písmeno, ale slovo jako celek. Z obrazovky ale vše funguje jinak. Posouvání textu skrolováním je totiž pro něj nepřirozený způsob čtení. Učíme se lépe otáčením stránek, čímž se rozděluje text do hmatatelných částí, což nám pomáhá zpracovat informace do hmatatelnějších kusů pro pochopení či zapamatování.

Přeházená písmena

V suoivsoltsi s vzýukemm na Cmabirdge Uinervtisy vlyšo njaveo, že nzeálží na pořdaí psíemn ve solvě. Jedniná dleůitžá věc je, aby blyy pnvrí a psoelndí psímnea na srpávénm mstíě. Zybetk psíemn mžůe být rznůě poráhezn a sátle bez porlbméů to peřtčmee. Je to potro, že ldiksý mezok netče kdažé psíenmo, ale svolo jkao cleek. Ptožíe moohu ale nstaat u méně zánýmch solv, nbeo u solv se setjýnmi psínemy, npaířlkad konzervace či konverzace.

Vysvětlení: mozek pracuje i s tím, co očekává, tedy na smyslu ostatních slov, proto i pozor například na nevhodné rozdělení slova na konci řádku:
“Ve městě právě nově otevřená kni-
hovna je zatím bez nějakých dalších vý-
hrad úžasná, přitom nesmí dojít k sebeuspo-
kojení, a musíme dál pracovat na zlepšování.”

Psaní

Abychom mohli něco číst, tak je potřeba to nejprve napsat. Srovnání ručního psaní s psaním na klávesnici – při klasickém ručním psaní se aktivují důležitá centra v mozku, která koordinují další části těla. Jedná se o poměrně náročnou činnost, která rozvíjí samotnou mozkovou činnost. Čím více tedy budeme psát, tím víc bude náš mozek trénovaný. Při psaní se navíc zapojuje až 500 svalů, které spolu musí spolupracovat. Dochází tak k rozvoji grafomotorických funkcí, což je naprosto klíčové pro zdravý vývoj mozku, a to nejen u dětí. Psaní také vede ke zvyšování nervové aktivity. Podle nejnovějších studií je u těch, kteří píší rukou, mnohem silnější nervová aktivita než u lidí, kteří před sebou mají vytištěný text. Ruční psaní vede k většímu zapojení mozku, lepšímu soustředění, zapamatování, zkrátka k opravdové koncentraci.

Oko a čtení

Abychom “viděli”, musí mozek nejen řídit pohyb očí, ale zachycené obrazy oběma očima musí zpracovat a složit je do jednoho obrazu, který pak vnímáme. Pohyb oka je z části řízen ze středního mozku, a protože neprochází přes mozkovou kůru, není plně řízen vědomím člověka. Tento pohyb oka se dá rozdělit na několik základních druhů – sledování, třes, kroužení, posun, fixace (ostré vidění při zastavení pohybu oka) a sakády (skoky). Specifickým případem je čtení, kdy oči postupně skáčou po řádku textu a fixují jeho části. Oko tedy “neklouže” po textu, ale “skáče”. Obecně platí, že periferní vidění (neostré) vybírá vizuálně zajímavé, důležité či pohybující se objekty, na které se v nejbližším okamžiku skokem přesune fixace zraku, tedy nejostřejší vidění. Co tedy oko zejména dělá?

  • fixace (zastávka zraku): fixační bod oka je ve středu fixačního pole (též zorného pole), kdy se oko zastaví, vybere text ze zorného pole, „přečte“ 7-9 znaků u běžné velikosti písma (v češtině 1 až 1,5 slova – není to vázáno na hranice slov) a znovu skočí na další fixační bod. Průměrná doba trvání fixace bývá u středoškoláků a vysokoškoláků v rozmezí 244 až 252 ms (milisekund). Dále je potřeba čas na rozpoznání a zpracování. Oko následně musí skočit na novou pozici, tzv. sakadický pohyb. Pro čtení (rozpoznání detailů), je potřebné ostré centrální vidění, protože rozlišovací schopnost periferního vidění je malá. Ostré centrální vidění zajišťuje velmi malá část oka – fovea:
    • fovea (prohlubeň): fovea centralis je střed žluté skvrny oční sítnice – prohlubeň, která je místem nejostřejšího vidění – přímé vidění – zde je největší počet čípků, které jsou citlivé na světlo a barvy. Fovea “vidí” pouze střední 2 stupně zorného pole, a navíc každý jedinec má jinak velkou oblast ostrého vidění.
  • sakadický pohyb (sakády): jedná se o velmi rychlé pohyby oka, které umožňují jeho nasměrování tak, aby se vnímání objektu (například slov textu) stalo co nejostřejším. Na jednom řádku provede oko několik sakád.
  • regrese (návrat): je pohyb oka zpět do textu, který jsme už přečetli. Důvodem pro návrat může být náročný text, nedostatečné soustředění, vžitý nedobrý tělesný motorický návyk, špatný čtenář, který například málo čte, nevycvičenost krátkodobé paměti. Při regresi dochází ke značnému zpomalování čtení.

Techniky čtení

K vyspělé čtenářské gramotnosti patří i schopnost volby takové techniky čtení, která nejlépe vyhovuje záměrům a cílům, jež s konkrétním textem máme. Různé techniky čtení je možné se jednoduše naučit.

  • skimming: hledáme hlavní myšlenky, podstatu sdělení pro rychlou orientaci, vybíráme ty texty, které chceme číst podrobněji, porozumění je velmi nízké a pochopení povrchní
  • skenování (scanning): rychlé čtení pro hledání jednoduchých informací, přičemž čtení z papíru je pro porozumění příznivější než čtení z obrazovky. Do skenování patří i obrazový doprovod textu. Je třeba věnovat pozornost i úvodu a závěru.
  • intenzivní čtení: je nejnáročnější technika čtení, protože se aktivně snažíme všemu porozumět, smysl neznámých slov si dohledáváme. Je potřeba počítat s tím, že plnou koncentraci, soustředění neudržíme déle jak půl hodiny. Toto čtení pomáhá při uchovávání informací po dlouhou dobu a znalosti vyplývající z intenzivního čtení přetrvávají v dlouhodobé paměti.
  • extenzivní čtení: tuto techniku použijeme zejména pro čtení textu pro potěšení, relaxaci, výrazně se projeví prvek požitku, v jednom kuse tak čteme hodinu a více, například 15 až 30 stran, abychom mohli například dobře sledovat vývoj situací či postav

Metody efektivního čtení

Metody efektivního čtení nám pomáhají v lepším uvědomění si kontextu, souvislostí s jinými souvisejícími tématy, v rychlejším porozumění a upevnění informací, tedy převodu informací na znalosti. Ve schopnosti dávat si otázky, text analyzovat a dovednost shrnout podstatné informace. Tyto metody využijeme zejména při čtení odborných či učebních textů. Vedou nás od pasivního získávání informací k jejich aktivnímu hledání, zpracování, ke kreativitě, k rozvoji kritického myšlení a ve výsledku ke změně přístupu ke čtení samotnému.

Metoda SQ3R

Základem je čtení textu rozděleného do 5 stupňů:

  • S – Survey (průzkum, přehled): zjištění celkové představy o textu jako celku, jeho obsahu a struktuře, například prohlédnutí si rejstříku, obrázků, nahlédnutí do vybraných odstavců a zjištění výše odbornosti
  • Q – Question (otázka): pokud průzkumem zjistíme, že text vyhovuje tomu, co potřebujeme, zformulujeme si otázky, na které budeme hledat odpovědi – mozek si vybírá, takže se soustředí a věnuje pozornost zejména vybraným otázkám a tématům. Otázky je možné průběžně doplňovat.
  • R – Read (čtení): teprve teď začneme text číst s orientací na hledání odpovědí na zvolené otázky, píšeme si poznámky nebo si zavedeme vlastní systém pro orientaci v textu. Já mám například kartičku, na kterou si zaznamenávám místo, kde mě něco zaujalo v pořadí stránka/pořadí odstavce shora či zdola/pořadí řádku v odstavci shora či zdola = z – zdola, například: 145/3/z4 znamená: strana 145 / odstavec 3 shora / řádek 4. zdola.
  • R – Recite (rekapitulace): ověření, zjištění, co jsem z přečtené části textu získal za informace, zda jsme našli ty potřebné odpovědi. V tomto okamžiku si já vezmu kartičku, jdu po záznamech na kartičce, znovu si takto určený text přečtu, a pokud uznám, že je to důležité, tak si to opíšu nebo ručním skenerem naskenuji do dokumentu. Zde si mohu ještě jednotlivé texty podle důležitosti různě zvýraznit.
  • R – Review (přehled, posouzení): znovu projít všechny fáze, aby došlo k zopakování a propojení všech získaných informací. Já si například ještě znovu projdu vytvořený dokument a nejdůležitější informace zpracuji do textu tohoto webu včetně doplnění o další informace z jiných zdrojů.

Tímto způsobem vlastně několikrát projdeme daný text a stále více se soustřeďujeme na to nejpodstatnější, vytváříme se nosnou kostru informací, na kterou můžeme navěsit informace podružnější. Informační kostra nám tak poslouží později pro lepší vybavení si podrobností. Několikerým vybavením si informací si připravíme předpoklad pro trvalé zapamatování.

Metoda PQRST

Od metody SQ3R se metoda PQRST liší pouze v detailech:

  • P – Preview (přehled): cílem je získat základní přehled o zdroji informací, který máme k dispozici, co obsahuje, jakou má strukturu, a to prostřednictvím názvů kapitol, abstraktu, úvodu, souhrnu, rejstříku, aj. uděláme přehled daného tématu
  • Q – Question (otázka): na základě vstupního přehledu si připravíme otázky
  • R – Read (čtení): v rámci čtení hledáme odpovědi na otázky, případně vytváříme otázky další
  • S – Self-recitation (převyprávění): v této části bychom si měli převyprávět vlastními slovy vše podstatné, co jsme se v textu dozvěděli
  • T – Test (test): na závěr bychom si měli získané vědomosti otestovat pomocí kvízů či testů, a v případě potřeby ještě si znovu přečíst ty části, které jsme neúplně vstřebali

Přehledové mapy

Slouží k záznamu základních pojmů či myšlenek s hledáním a znázorněním vzájemných vztahů, co z čeho vyplývá, co je čemu nadřízeno, resp. podřízeno.

Myšlenkové mapy

Myšlenkové mapy se od pojmových map liší v tom, že myšlenkové mapy jsou založeny na radiální hierarchii (stromové struktuře) označující vztahy s centrálním pojmem. Jejich tvorba nás nutí hledat rozhodující klíčová slova k danému tématu, zjišťovat jejich vzájemný vztah

Náhodně vybrané ukázky

Ukázka myšlenkových map: https://www.veskole.cz/clanky/myslenkove-mapy-a-jejich-tvorba-online Ve škole.cz, Myšlenkové mapy a jejich tvorba online
Náhodně vybraný editor myšlenkových map – zdarma: https://products.aspose.app/diagram/mindmap ASPOSE, Myšlenkové mapy a jejich tvorba online

Pojmové či konceptuální mapy

Jedná se o pojmový, resp. konceptuální diagram, který zobrazuje vztahy mezi pojmy, resp. koncepty. Jejich tvorba nás nutí hledat rozhodující klíčová slova k danému tématu, zjišťovat jejich vzájemný vztah. Podrobnější vysvětlení například viz následující odkazy:

Náhodně vybrané ukázky

PojmovéMapy.cz – Blog k programu ContextMinds o pojmových mapách ContextMinds https://pojmovemapy.cz/ – program zdarma

Z výzkumu

  • čím více čteme: tím více jsme vázáni k papírové knize a k její obraně její tradiční podoby
  • snižování stresu: pro snížení stresu je čtení o 68 % účinnější než poslech hudby, o 300 % účinnější než procházka a o 700 % účinnější než hraní videohry. Podle jiného výzkumu stačí 6 minut čtení, aby se zpomalil srdeční puls a snížila hladina stresu. Další výzkum zjistil, že 30 minut čtení denně znamená v průměru o dva roky prodloužení života. Přitom čtení knih je v tomto mnohem účinnější než čtení novin a časopisů, natož pak čtení na různých obrazovkách.

Český výzkum

  • chození do knihovny: roste s věkem. Návštěva knihoven je závislá na vzdělání rodičů, převážně matky. Do knihoven chodí častěji dívky než chlapci, kteří preferují chodit do knihovny s kamarády, dívky pak knihovnu navštěvují radši samy.
  • internet: zájem o něj roste s věkem, což způsobují moderní technologie. Děti čas tráví raději na mobilu, tabletu či počítači, než čtením knih.
  • volný čas dětí: vzhledem k velmi organizovanému času dětí, například různé kroužky, je čas na čtení velmi omezený
  • ženy: více čtou všechny druhy beletrie. Ženy jsou více závislé na vlivu domácího prostředí.
  • muži: často si volí odbornou literaturu či literaturu faktu. Muži si nacházejí cestu k četbě sami
  • vztah ke čtení obecně: nejdůležitější je vzdělání – čím jsme vzdělanější, tím více čteme

Čtení a děti

Předpoklad, že čtení je pro lidi přirozené a ve chvíli, kdy je dítě zralé, se tato schopnost vynoří stejně jako například řeč, je základní a obrovskou chybou, která má na děti, učitele i rodiče velice neblahý vliv. Ve skutečnosti tomu tak není. Většinu z nás musí základní principy tohoto nepřirozeného úžasného vynálezu lidské kultury, tedy čtení, někdo naučit.

  • vliv způsobu čtení: ve způsobu, jakým čteme a myslíme, existují zásadní rozdíly, záleží, který proces při vytváření čtecího okruhu v mozku dítěte dominuje

Prožívání příběhů

Ve vztahu dětí ke čteným příběhům existují čtyři základní orientace:

  • bedlivá – co nejvíce si správně zapamatovat – to má ráda škola: dávají přednost čtení, ale nevadí jim i jiné adaptace, mají snahu si z toho co nejvíce zapamatovat, všechno pochopit, aby si vytvořily “správnou představu”, dělají si výpisky, protože správnost je pro ně strašně důležitá.
  • přisvojovací – mít příběh po svém: z hlediska vnějšího kritéria správnosti těmto dětem nejde o to vnímat to správně, ale mít to po svém. Vadím jim nejrůznější adaptace, například film, divadelní představení, čtení někým nahlas.
  • tvořivá – žít ty příběhy včetně pohybu : vše se jim mísí se vším, vytvářejí, kombinují světy dle libosti. Vnější kritérium správnosti je jim dost jedno.
  • přijímající – defenzivní příjem, relaxace – většina dětí: tyto děti nerady čtou, mají strach, aby to nepochopily špatně a pocit, že nejsou ve čtení technicky dobré, mají silnou nedůvěru ve vlastní schopnosti představivosti, chtějí si hlavně odpočinout, proto u čtení často leží, mají rády film, video

Tipy

  • čtení a stres: čtení, zejména knih, může fungovat jako významný prostředek pro snižování až eliminaci stresu.
  • čtení a spánek: podle odborníků z Mayo kliniky vytvořením čtecího rituálu čtením knihy před spaním pomáhá usínání. Signalizuje tělu, že je čas na spánek. To se ale nevztahuje na elektronická zařízení.
  • čtení a škola: školáci, kteří si denně čtou kvalitní knihy, mají zřetelně lepší výsledky ve škole. Tento vliv mají na děti pouze knihy, tedy ne časopisy, komiksy, čtení v mobilu atd.
  • čtení – slovní zásoba – porozumění: čím více čteme, tím bohatší máme slovní zásobu, čím větší máme slovní zásobu, tím je porozumění textu vyšší a rychlejší
  • čtení a sociální sítě: povrchní čtení na sociálních sítích podporuje naši nesoustředěnost, zvyšuje stres a závislost na dopaminu

Zdroje informací

Odkazy

Interní

  • Pozornost: je jedním z mechanismů regulace psychické aktivity. Jedná se o zaměřenost a soustředěnost duševní činnosti na určitý objekt nebo děj. Funkcí tohoto procesu je vpouštět do vědomí omezený počet informací a tak ho chránit před zahlcením velkým množstvím podnětů.
  • Příjem nových informací: to, zda nás osloví nové informace, se řídí určitými zákonitostmi. Nestačí tzv. objektivní fakta. Ta mohou být pro jednoho argumentem, pro druhého útok na jeho identitu.

Externí

Knihy

  • Čtenáři, vrať se (K370) – Maryanne Wolfová; Host/Host, Brno 2020 – ISBN 978-80-275-0011-6
    Mozek a čtení v digitálním světě