Obsah stránky

Základní informace

Emoce (cit či pocit) jsou psychické a sociální procesy subjektivního prožívání kladného či záporného zážitku. Jsou provázené fyziologickými změnami (např. změna srdečního tepu, změna rychlosti dýchání atd.), motorickými projevy (např. mimika, gestikulace), změnami pohotovosti a zaměřenosti. Emoce podněcující k určitému způsobu chování, připravují jedince k odpovídající reakci na konkrétní situaci (například strach nás připravuje na případné nebezpečí) a díky tomu dochází k jakési seberegulaci a hierarchizaci hodnot. Emoce jsou evolučně starší než rozumové jednání. Na tvorbě, prožívání a vyjadřování emocí se podílejí struktury mozku, a to kmenové, limbický systém, bazální ganglia (efektivní-afektivní rozměr) a mozková kůra (etický a estetický rozměr).

Charakteristické rysy emocí jsou:

  • subjektivita: na stejné situace mohou různí jedinci odpovídat různými a různě intenzivními emocemi (např. hněv nebo strach), pokud někdo reaguje výrazně odlišnou emocí než ostatní, zpravidla k tomu dochází z důvodu intoxikace (alkohol, drogy), poškození mozku nebo duševní choroby; pokud se u někoho nedostavují emoce, mluví se o apatii, lhostejnosti
  • spontánnost: spouští se samovolně a dají se špatně ovlivnit rozumem
  • aktuálnost: přicházejí bezprostředně a okamžitě po události či vzpomínce na ni
  • předmětnost: vztahují se ke konkrétní situaci, zážitku, vzpomínce (tím se liší od afektu nebo nálady, která je spíše nezacílená)
  • polarita: zpravidla se dají rozdělit na libost / nelibost; zřídka bývají současně libé a nelibé (ambivalentní)
  • vliv na paměť: emotivní zážitek je snáze zapamatovatelný, velmi silná emoce ale může schopnost zapamatování naopak snížit (panický strach – vytěsnění zážitku)

Funkce v těle

Příprava jedince k reakci na konkrétní událost. Kromě toho emoce usnadňují a zesilují vštípení zážitku. Například strach má jedince připravit na nebezpečí a vtisknout danou situaci do paměti jako nebezpečnou. Emoce tak vedou k vymezení a hierarchizaci hodnot, vytvoření schopnosti seberegulace.

Emoce je krátkodobý jev, bezprostřední reakce na vzniklou situaci. Nálada je dlouhotrvající stav, déletrvající pohotovost k emočním reakcím určitého směru. Nálady nebývají přesně zacílené, nýbrž vyplývají z povahy člověka a z určitého sledu zážitků.

Sociologické pojetí emocí

  • základní předpoklady: sociální realita není jedinci dána, ale je neustále přizpůsobována v procesu sociální interakce a komunikace
  • emoce nejsou prožívány v mysli jedince samovolně, samy o sobě, ale jsou vztaženy k určitým objektům, jevům nebo procesům

Psychologické pojetí emocí

Funkcí emocí je příprava jedince k reakci na konkrétní událost. Emoce jsou celistvou odpovědí jedince na osobně důležité a motivačně významné události, jsou přechodnou (rozuměj netrvalou a časově relativně ohraničenou) bio-psycho-sociální reakcí na události, které mají vliv na naši celkovou pohodu a které potenciálně vyžadují okamžité jednání.

Emoce jsou evolučně starší než rozumové jednání. Emoce se poměrně snadno přenášejí na ostatní (panika, pláč na pohřbech, neutišitelný smích apod.). Silné emoce mohou poškodit zdraví nebo dokonce přivodit smrt. Také dlouhodobé působení určité emoce může vést ke změnám zdravotního stavu.

Dělení emocí

Podle intenzity a délky trvání

  • afekt: velmi intenzivní a krátkodobá emoce, vyznačuje se rychlým vznikem, bouřlivým průběhem a nedostatkem racionální kontroly jednání
  • nálada: slabá intenzita a dlouhodobé trvání, ovlivňuje pozornost, paměť, motivaci, myšlení…
  • vášeň či dlouhodobý citový vztah: velmi intenzivní a dlouhodobá emoce, často ovlivňuje celého člověka a jeho jednání, váže se ke konkrétní bytosti (láska k určitému člověku, domácímu mazlíčkovi), věci (oblíbený plyšák), ideji (náboženství) či aktivitě (filatelie, fotbal,…)

Podle charakteru či kvality

  • vyšší emoce (city): souvisejí s etikou, morálkou, intelektem či estetikou, nejsou vrozené a jsou ovlivňovány společností – cit pro spravedlnost, pravdu, čest, stud, zvědavost, altruismus, empatie (vcítění), smysl pro krásu
  • nižší emoce (city) – základní: jsou spojovány s instinkty a pudy. Většina autorů rozlišuje 8 základních emocí (ostatní jsou jejich odvozeninami):
    • strach: podnětem je nebezpečí nebo jeho očekávání; reakcí je útěk (únik), boj. Psychologické stavy zahrnují pocit emocionálního přetížení, nepřekonatelnou úzkost, neklid či naopak pocit ochromení, tzv. paralýza. K fyziologickým projevům patří zrychlený tep, rozšířené zornice, zvýšená potivost zejména dlaní, třes končetin, zrychlené povrchové dýchání. Strach má velký vliv na to, jak vnímáme své okolí a snižuje práh smyslového vnímání. Chronický strach na rozdíl od strachu akutního může mít dlouhodobé destruktivní účinky na lidskou psychiku. Narodili jsme se pouze se dvěma „strachy“: strach z pádu a strach z hlasitých zvuků. Všechny ostatní obavy – strachy se vyvinuly ze situací z minulosti, které si asociujeme s bolestí či pocitem nebezpečí. Jsme „naprogramováni“ minulými zkušenostmi abychom se vyhnuli právě těm situacím, které máme spojené s bolestí a ohrožením. Vzniká tam, kde je nejistota. Strach se snadno přenese na další lidi.
    • hněv (zloba): podnětem je překážka, nepřítel; reakcí je útok, agrese. Obvykle se jedná o normální zdravou emoci, pokud se dostane mimo kontrolu, může to mít destruktivní účinky. Není to jen duševní stav naší mysli, ale může vyvolat i různé zdravotní problémy. Hněv formuje část našeho úsudku při boji a dovolí mozku rychlejší reakci při ohrožení. Hněv může vyvolat: žal – ztráta milované osoby; sexuální frustrace; únava; hlad; bolest; hrubé jednání; absence návykových látek u závislých osob; fyzické i duševní onemocnění; alkohol; nespravedlnost; šikana; ponižování; ztrapnění; prohra, atd.
    • radost, štěstí: podnětem je zisk, úspěch; reakcí je uvolnění, úsměv
    • smutek: patří k déletrvajícím emocím, podnětem je ztráta hodnoty (úmrtí blízké osoby), neúspěch (odmítnutí ze strany přítele či milence, nedosažení cíle); nastává problém s koncentrací, pamatování či rozhodování, ztráta chuti k jídlu a v některých extrémních případech to mohou být i myšlenky na sebevraždu; reakcí je pláč, apatie, pocity různých typů bolesti
    • přijetí / důvěra: podnětem je přátelství, přímé jednání; reakcí je spolehnutí se na druhého. Důvěra se vždy vztahuje k budoucnosti, a musí se tedy opírat o věci, které nelze bezpečně vědět; vždy je tedy spojena s nejistotou a rizikem.
    • nechuť (znechucení): podnětem je nepříjemná věc nebo situace; reakcí je odstranění zdroje znechucení, únik
    • očekávání (anticipace): podnětem je neznámá, nejistá situace; reakcí je orientace, získávání informací
    • překvapení: podnětem je nečekaná situace; reakcí je nástup další emoce podle situace (strach, radost, očekávání aj.)
  • další emoce: dle různých odborníků (řazeno abecedně)
    • averze: nechuť, nelibost, nevůle – pocit záporného postoje s touhou vyhnout se objektu vyvolávajícímu tento pocit, který může být vůči některým osobám, věcem, činnostem, situacím, vzpomínkám
    • láska: silný pozitivní vztah náklonnosti, oddanosti nebo touhy, vnímání lásky je velmi závislé na osobních vlastnostech a zkušenostech každého člověka, na kultuře
    • naděje: optimistický stav mysli, který je založen na očekávání kladných výsledků, vnímání možnosti pozitivního zakončení v neznámé či dokonce zdánlivě neřešitelné situaci, která následně vytváří víru, že vše dobře dopadne i přes vnímané problémy
    • nadšení: velká radost z něčeho, zápal pro něco
    • nenávist: dlouhodobá intenzivní emoce zaměřená proti určitému objektu, které často předchází silný impuls, otřes, zlom v životě člověka a je udržována při životě bolestí či hněvem
    • něžnost: laskavost, vlídnost, pozitivní forma vzájemnosti mezi lidmi
    • odvaha: schopnost člověka rozhodnout se vykonat obtížnou akci, statečnost, nebojácnost
    • opovržení: pocit výrazné morální převahy nad někým, pohrdání
    • panika: náhlé, bezdůvodné hromadné zděšení působící zmatek, které vyvolává nedostatek informací
    • podrobení: podřízení se, ustoupení
    • požitek: potěšení
    • sklíčenost, úzkost: skleslost, malomyslnost, stísněnost
    • touha: přání, žádostivost
    • údiv: překvapení
    • utrpení, bolest: strádání
    • vina: porušení práva či morálky, odpovědnost za způsobení něčeho záporného
    • vztek: rozhořčení, zlost, že se nám děje něco nespravedlivého, co potřebujeme překonat
    • zájem: je specifický druh motivace, vysvětluje osobní preference, postoje a chování
    • znechucení: reakce na ošklivý podnět – negativní jednání jiného člověka, zvrácená myšlenka, hnus projevený vůči sobě, například při některé formě deprese
    • zoufalství: beznaděj, pocit, že člověk nemá kontrolu nad situací

Emoční inteligence

Tento pojem uvedli poprvé v roce 1990 P. Salovey a J. D. Mayer, a zpopularizoval ve své knize z roku 1995 Daniel Goleman. Takto popsanou inteligenci lze chápat jako schopnost zvládání svých emocí a umění vcítit se do emocí ostatních jedinců. Některými autory je ale tento konstrukt zpochybňován.

Podle Golemana se jedná o 5 složek, které se vzájemně ovlivňují:

  • Znalost vlastních emocí: vědomé rozpoznání citu v okamžiku jeho vzniku, neboť uvědomování si svých citů je nezbytné pro sebeporozumění a hlubší pochopení psychologie“. Umožňuje to lepší rozhodování, např. s kým uzavřít manželství.
  • Zvládání emocí: schopnost nakládat se svými city tak, aby odpovídaly situaci, např. zklidnit vlastní rozčilení, setřást ze sebe dnes tak běžné pocity úzkosti, sklíčenosti či podráždění; je to schopnost vyvíjející se ze sebeuvědomování
  • Schopnost sám sebe motivovat: snaha zapojovat city do našeho jednání tak, aby vedly k získávání vědění, k tvořivosti a k úspěšné činnosti vůbec, což je spojeno se schopností odkládat uspokojení, ale také s potlačováním zbrklosti a dalšími schopnostmi
  • Vnímavost k emocím jiných lidí: též jako empatie (vcítění), rozvíjí se s rostoucím emočním sebeuvědoměním, umožňuje poznávat to, co si druzí přejí
  • Umění mezilidských vztahů: jde o rozvíjení a uplatňování empatie, neboť uspokojivé mezilidské vztahy závisí do značné míry na tom, zda je člověk schopen vcítit se do emocí ostatních a přizpůsobit tomu své jednání

Tipy

  • Střevní mozek: je místem, odkud pramení strach, úzkost a fobie, ale rodí se tu také intuice, pochopení, předtuchy i obsese. Lépe je snažit se břichu naslouchat, než je kontrolovat.
  • Chcete plně pocítit své emoce? Zdravě se stravujte (podporujte svůj mikrobiom) a využívejte například masáže, cvičení, meditaci, akupunkturu.
  • Jak se zbavit strachu?
    • fyzická zátěž: fyzická aktivita posiluje mysl, tělo a hlavně imunitní systém. Při cvičení mozek uvolňuje endorfiny, které napomáhají zdravé mysli a tělu. V neposlední řadě cvičení odvádí myšlenky od starostí.
    • stanovení cílů: je důležité si vytyčit reálné a splnitelné cíle, které jsou krátkodobého charakteru a jsou splnitelné. Čím více takových úkolů splníme, tím si začneme více věřit a tím pádem budovat větší sebevědomí. A právě budování sebevědomí je vynikajícím nástrojem na odbourávání strachu.
    • promluvte si o tom: obavy se mohou rozrůstat, když je budeme držet uvnitř. Začnou se na sebe kupit, přibývají a v konečném výsledku nás děsí. Proto je důležité o obavách a strachu mluvit, protože to uvolňuje naše vnitřní napětí a získáváme okamžitou zpětnou vazbu.
  • Praktické využití / zneužití emocí: reklama, obchod či prodej, motivace zaměstnanců, politika, propaganda, média

Zdroje informací

Odkazy

Interní

  • Důvěra: patří mezi základní emoce. Důvěra se vždy vztahuje k budoucnosti, a musí se tedy opírat o věci, které nelze bezpečně vědět; vždy je tedy spojena s nejistotou a rizikem. Důvěra je sociologických jev, který plní významnou funkci při vytváření a udržování společnosti.
  • Paměť: je schopnost centrální nervové soustavy (CNS – mozek a mícha) uchovávat a používat předchozí zkušenosti a informace. Jde o proces vštěpování, uchovávání a vybavování zkušenosti.
  • Propaganda: je vnímána jako rozšiřování názorů a informací za účelem vyvolání anebo zesílení určitých postojů nebo jednání mas ovládaných skupinou, která dané mase vládne pomocí ideologie. Propaganda byla původně definována jako šíření neobjektivních a předpojatých idejí a názorů, často za použití lží a klamu. Propaganda ale nemusí být založena na podvodu a přímé lži, a nemusí být vždy spjata pouze s totalitními režimy. Dnes je propaganda definována jako ovlivňování veřejného mínění pomocí prostředků politických symbolů, případně jako management skupinových postojů prostřednictvím manipulace symbolů. Cílem je předat příjemcům určitý názor či úhel pohledu, přičemž je snaha docílit toho, aby tento názor či myšlenku publikum “dobrovolně” přijalo za své. Propaganda je obvykle spojována s válkou a mocí. Propaganda říká lidem, co si mají myslet, vzdělání by je mělo učit myslet.
  • Strach: je jednou ze základních emocí. Podnětem je skutečné nebezpečí nebo jeho očekávání, nějaká nejistota; reakcí je příprava na útěk (únik), nebo boj.
  • Vztahy: mezilidský vztah je založen na schopnosti najít, budovat, udržet, případně ukončit vztah. Vytržení ze společnosti, odstranění možnosti stýkat se s lidmi, se proto také vždy považovalo za největší trest, který může člověka postihnout.

Externí

Knihy