Obsah stránky

Základní informace

Je vnímána jako rozšiřování názorů a informací za účelem vyvolání anebo zesílení určitých postojů nebo jednání mas ovládaných skupinou, která dané mase vládne pomocí ideologie. Propaganda byla původně definována jako šíření neobjektivních a předpojatých idejí a názorů, často za použití lží a klamu. Propaganda ale nemusí být založena na podvodu a přímé lži, a nemusí být vždy spjata pouze s totalitními režimy. Dnes je propaganda definována jako ovlivňování veřejného mínění pomocí prostředků politických symbolů, případně jako management skupinových postojů prostřednictvím manipulace symbolů. Cílem je předat příjemcům určitý názor či úhel pohledu, přičemž je snaha docílit toho, aby tento názor či myšlenku publikum „dobrovolně“ přijalo za své. Propaganda je obvykle spojována s válkou a mocí. Propaganda říká lidem, co si mají myslet, vzdělání by je mělo učit myslet.

Technika propagandy může zneužívat naivitu příjemců, hrát na jejich city a překrucovat fakta, přeci jen ale platí, že propaganda nerovná se zastrašování. Jedná se o záměrný pokus přesvědčit lidi, aby mysleli a jednali tak, jak si to přejí ti, kteří propagandu vytvářejí.

Propaganda je proces, při kterém jsou myšlenky či názory komunikovány s cílem přesvědčit o nich druhého. Využívá komunikaci k vyjádření a tlumočení ideologií či myšlenek, které jsou určeny primárně k tomu, aby sloužily něčímu osobnímu zájmu.


Propaganda podle účelu

  • politická: cílem je zisk nebo udržení politické moci
  • ekonomická: snaží se přimět lidi kupovat nebo prodávat určité zboží a výrobky
  • válečná: cílem je demoralizace nepřítele během války a posílení morálky vlastního lidu a vojenských jednotek
  • diplomatická: cílem je vyvolat nepřátelství a nenávist k potenciálně nepřátelským státům, nebo naopak vyvolat sympatie ke státům spojeneckým
  • didaktická: je využívána ke vzdělávání populace, jejím účelem může být například boj proti nemocem, špatné hygieně, přelidnění, nezdravým nebo špatným společenským návykům apod.
  • ideologická: je nejnebezpečnější typ propagandy, kdy jejím záměrem je šíření celých ideologií a myšlenkových systémů, jako jsou například komunismus nebo nacismus
  • úniková: využití zábavy pro rozptýlení pozornosti mas za účelem podvolení se těchto mas plánovaným politickým, sociálním či ekonomickým cílům – starořímské heslo „chléb a hry“

Typy motivů či témat

  • hrdina či mučedník: nejúspěšnější a nejefektivnější motiv
  • konflikt: formulovaný jako boj mezi dvěma osobnostmi, skupinami lidí, státy či idejemi, obecně boj dobra se zlem – tento motiv konfliktu masové obecenstvo vždy fascinuje, a může proto zajistit pozornost a angažovanost publika
  • obětní beránek: snaha přesvědčit publikum, že příčinou všech neduhů a problémů té které společnosti je určitá skupina lidí, většinou ta, která je většinovou společností i tak všeobecně neoblíbena, a je tudíž jednodušší přiživit již existující antipatie a nepřátelství
  • osobní oběť: nemusí se jednat například pouze o glorifikaci smrti v boji, ale o širší ideu obětování se pro národ, společenství či ideologii
  • parodie: využití humoru jako nástroje pro zesměšnění nepřítele

Zesilující faktory

  • efekt zdroje: pokud informace pochází od důvěryhodného, respektovaného či prestižního zdroje, člověka či typ média, pak šance, že se lidé nechají přesvědčit, velmi stoupá
  • zastrašování: velký efekt mají na společnost ty propagandistické kampaně, které pracují se strachem, zvláště se strachem o zdraví a bezpečnost – pokud je společnost sužována strachem, hladem, špatnou bezpečností situací, ekonomickou nejistotou a podobně, je velmi náchylná k tomu, aby se propagandě podvolila
  • entuziasmu: strategie emotivního přesvědčování pomocí uměle vytvořeného, strojeného nadšení
  • vyvolaná odezva: na propagandě se podílí samo publikum – například společný zpěv hymny, odříkávání modliteb, sborové odpovědi davu na otázky řečníka, dokonce i potlesk či pokyvování
  • popularita: pokud se zdá, že propagované sdělení si získalo souhlas většiny, jsou jednotliví členové publika náchylnější tomuto sdělení sami uvěřit

Když propaganda nestačí

  • moc: propaganda sama o sobě nemůže žádnému držiteli moci zajistit loajalitu a náklonnost lidí, proto si držitelé moci loajalitu vynucují v mnoha případech také silou a nátlakem, počínaje represivní legislativou a konče vězněním či odstraněním oponentů. V boji o moc využívají propagandu jak ti, kteří si chtějí zajistit či udržet nadvládu nad ostatními, tak ti, kteří je chtějí v jejich pozici nahradit.
  • válka: propaganda má lidi přesvědčit, aby jednali v souladu s tím, jak si to přejí ti, kteří propagandu vytvářejí. V případě válečné propagandy jde o to, aby šli lidé bojovat za danou věc, či aby se jiným způsobem podíleli na válečném úsilí. Propaganda umí vytvářet mýty o tom, proč válka začala, proč byla vyhrána či prohrána.

Cenzura jako součást propagandy

  • zatajováním informací: jak v případě cenzury, tak v případě propagandy, je strach jejich tvůrců z toho, že by informace mohly lidem umožnit nezávisle přemýšlet nebo dělat věci, které by nebyly v zájmu propagandistů a cenzorů. Například Hitler považoval za zbytečné cílit propagandu na intelektuály, protože ti jsou schopni ji prohlédnout.
  • sdělovací prostředky a média: v současnosti je snaha cenzora a tvůrce propagandy získat nad nimi kontrolu, protože informace zprostředkovávají
  • délka propagandistické masáže: pokud se nepodaří ovládnout sdělovací prostředky, snaží se propagandisté zajistit, aby ti, kteří informace přijímají, byli propagandou zpracováváni po dlouhý časový úsek, a tím pádem vnímali nové informace v souladu s předem zabarveným úhlem pohledu

Tipy

  • X: X

Související

  • Příjem nových informací – to, zda nás osloví nové informace, se řídí určitými zákonitostmi. Nestačí tzv. objektivní fakta. Ta mohou být pro jednoho argumentem, pro druhého útok na jeho identitu.

Zdroje informací

Odkazy

Interní

Externí

Knihy