Obsah stránky

Základní informace

V sociální psychologii a sociologii termín manipulace označuje snahu o působení na myšlení a chování druhé osoby či více osob v negativním smyslu. Manipulovat znamená vědomě i nevědomě ovlivňovat druhé lidi ve prospěch prosazení osobních cílů a přání manipulátora. Jiné vysvětlení tvrdí, že o manipulaci lze hovořit všude tam, kde se od osob požaduje, aby něco vykonaly či naopak nevykonaly – zpravidla v rozporu s vlastními zájmy – přičemž tento požadavek není formulován otevřeně, případně kde osoby, snažící se získat ostatní pro své cíle, úmyslně klamou. To je rozdíl od motivování, kdy ovlivňování druhého člověka není v rozporu s jeho zájmy.


Vybrané typy manipulátorů

  • sympatický: manipuluje nenápadně, jeví se jako milý a vyrovnaný člověk,
    pozorný k ostatním lidem, je obvykle atraktivního vzezření, ovládá metody, jak se ostatním lidem zalíbit či je dokonce fascinovat
  • altruistický: jedná ve prospěch manipulovaného, ale očekává od něj reciprocitu
  • vzdělaný: staví na odiv svou inteligenci a vzdělání (i když ve skutečnosti
    takové vlastnosti mít nemusí) a dává najevo lehké pohrdání těmi, kteří nedosahují jeho úrovně
  • nesmělý: své skutečné motivy obvykle skrývá za předstíranou nesmělost,
    drží se spíše vzadu, je mlčenlivý, ve společnosti svou přítomností vyvolává nepříjemnou atmosféru, aniž by cokoliv udělal, tvrdí o sobě, že nesnáší konflikty, ale přitom je obratně vyvolává
  • diktátor: často je nepříjemný, agresivní a autoritativní, slovně kritizuje a napadá ostatní lidi, společnost ho vnímá jako podivína, jakýkoliv projev emocí či dokonce zdvořilosti pro něj bývá obvykle ztráta času, obvykle se odvolává na autority, tradici, odkaz předků

Vybrané techniky manipulace

  • Obecné techniky psychické manipulace:
    • podmiňování: jedná se o pomalý proces. Například slova nepřítel, ošklivý, hořký, selhání vyvolají slabé záporné citové hnutí, slova jako dárek, výhra, slova šťastný, krása vyvolávají spíše pozitivní emoce. Naše chování je podmiňováno a tedy i ovlivňováno a modifikováno prostřednictvím asociací, jež se vážou na určitá, různým způsobem zprostředkovaná, sdělení, která nás mohou přivést ke změně postojů.
    • přesvědčování: způsob ovlivňování postojů a jednání člověka rozumovým přesvědčováním a věcnou argumentací, kdy důraz je kladen na intelekt a emoce přesvědčovaného. Přesvědčovatel usiluje o
      to, aby se přesvědčovaný zamyslel nad jeho názorem a ten, po zvážení věcných argumentů, přejal. Jde o to, aby byl přesvědčovaný zbaven svého svobodného úsudku a bylo mu vnuceno rozhodnutí přesvědčovatele.
  • Sugestivní techniky: nekritické přejímání cizích myšlenek. Zásadní roli zde hraje důvěra ve zdroj sdělovaného tvrzení a uznání jeho autority
    • technika asociací: je to založeno na poznání, že určité oblasti mozku, jež zpracovávají konkrétní slova, se zároveň pojí s dalšími částmi mozku (zraková, sluchová apod.) – určitá slovní spojení vyvolávají požadovanou emoci
    • technika atraktivity: využívá podobnost s druhým člověkem, jež potvrzuje vlastní pohled jedince jako správný. Nejedná se pouze o podobnost ve vnějších znacích jako je věk, oblečení apod., jde také o podobnost v hodnotách a postojích, protože většina lidí se raději pohybuje ve společnosti stejně nebo podobně smýšlejících. Správně použitá technika atraktivity má za následek vzbuzení důvěry k osobě manipulátora.
    • technika autority: většina lidí má spíše tendence k poslušnosti a následování než
      k vedení. Autorita vyvolává dojem, že je nutné ji akceptovat a poslouchat. Lidé se dobrovolně chovají požadovaným způsobem. Poslušnost manipulovaného lze podpořit například vynucením slibu či rozdělením na více částí, aby manipulovaný neměl představu o celku.
    • technika lichocení: lichocení obecně funguje na bázi reciprocity. Osoba, jíž manipulátor lichotí, se domnívá, že k ní cítí manipulátor náklonnost a má tendenci jej mít ráda (sympatie budí sympatie).
    • technika přátelství: takto se nejlépe připoutávají samotáři a outsideři, kteří pak mají tendence k vděčnosti a pocitu závislosti na osobě manipulátora
    • technika reciprocity: je založena na nepsané sociální normě, podle níž se člověk cítí být zavázán tomu, kdo mu něco dobrovolně poskytl. Účinným trikem k dosažení cíle je požádat oběť manipulace o něco, o čem dopředu ví, že není schopen poskytnout. Za nějakou dobu manipulátor požádá o laskavost, o kterou mu však skutečně jde a manipulovaný tentokrát neodmítne, protože se zdánlivě jedná o laskavost menšího rázu.
    • technika řízení dojmů: je založena na vytváření vlastního pozitivního obrazu u druhých. Manipulovaný si na základě toho vytvoří imaginární obraz manipulátora a nevědomě vyvozuje jeho další, se sebeprezentací související vlastnosti. Na tuto techniku pak manipulátor obvykle navazuje technikou atraktivity, lichocení apod.
  • Propaganda: je veřejným šířením myšlenek a názorů s cílem získat přívržence, v tom negativní smyslu se jedná o manipulování mínění druhých nejrůznějšími prostředky, kde se propagandista snaží dosáhnout takové reakce, která by podpořila jeho záměr. Může tak ovlivnit veřejné mínění a dosáhnout změny v chování. Podrobně viz Propaganda
  • Brainwashing (vymývání mozku): jedná se o psychologickou techniku potlačení kritického uvažování a násilného přijetí vnucených názorů, hodnot a postojů, tedy ovládnutí myšlení a jednání člověka proti jeho vlastní vůli. K významným prvkům brainwashingu patří vyvolání nejistoty, úzkosti, strachu, izolace, hladu, žízně, tělesného vyčerpání, sugesce pocitů viny, ponížení. Brainwashing (vymývání mozku) je nejnátlakovější forma manipulace v komunikačním procesu. Rozlišujeme 2 fáze:
    • 1. přeměna (konverze): používají se techniky pro vytvoření prostoru pro vštípení nových vzorců chování a myšlení. Jak se pozná, že se někdo pokouší vyvolat změnu našeho psychického stavu:
      • odříznutí oběti od vnějšího světa: například setkání na odlehlém místě, odkud nemá člověk příliš možnosti se dostat
      • vynucená dohoda: organizátor ji na setkání vyžaduje a zároveň varuje před
        porušováním pravidel
      • pracovní plán: musí se dodržovat tak dlouho, dokud nezpůsobí fyzickou či duševní
        vyčerpanost, účastníci tak nemají příležitost k přemýšlení
      • vyvolání nejistoty: manipulátor nečekaně vyzve člena skupiny, aby mluvil před
        lidmi, což v něm vyvolá obrovskou nejistotu, která může vést k obrácení (ke změně)
      • nové termíny: mají vyvolat pocit méněcennosti a také nejistoty, používá se i
        šokujících výrazů, zvrácených či nemravných slov, aby se účastníci necítili ve své kůži a bylo jim to nepříjemné
      • žádný humor: není žádoucí vtipkovat, protože by to mohlo vést k uvolnění napětí
    • 2. utužování: nově naučené myšlení a chování je potřeba utužit – prohlubovat nervové spoje
      • redukce ostražitosti: ovlivňování stravy – např. strava s velkým množstvím cukru a jeho následným vysazením (tzv. cukrová bomba), nebo ovlivňování spánku – účinnost se ještě zvyšuje kombinováním s dlouhými hodinami
        náročné fyzické či jiné práce
      • programový zmatek: oběti je podsouváno nepřeberné množství informací a vjemů, které ho zaplaví a jeho vlastní úsudek a ostražitost se snižují, například bombardováním otázkami, nebo naopak nedostatkem podnětů, kdy si nervová soustava začne produkovat podněty sama, což může vést až k halucinacím a bludům
      • zastavení mysli: technika slouží k tomu, aby se mysl manipulovaného „vyprázdnila“.
        Funguje to tak, že manipulátor dodá mysli manipulovaného něco jednoduchého, nač může zaměřit vědomí a postupně se tak člověk oprošťuje od dalších podnětů. V tomto okamžiku je manipulovaný přístupný manipulátorovu vedení.
  • Přesvědčování: je založeno na ovlivňování postojů a jednání člověka rozumovým přesvědčováním a věcnou argumentací. Při plánování přesvědčovacích kampaní dochází často k pokusům o manipulaci s poznáváním. Marketingové kampaně jsou vedeny s hlavním cílem pozměnit poznání člověka způsobem výhodným pro toho, kdo má na změně zájem. Přesvědčování znamená úsilí zaměřené k slepému a odevzdanému přijetí určité doktríny, názorů či postojů, které nepřipouští diskusi ani kritiku.

Mediální manipulace

Jedná se o vědomě vytvářené mediální zkreslení s cílem prosadit v masových sdělovacích prostředcích něčí agendu a manipulovat názory veřejnosti. Taktika zahrnuje použití argumentačních faulů a propagandy.

  • Sociokulturní strategie: manipulace v médiích je ovlivněna daným kulturním prostředím.
  • Vyvolání metafor: využití poznání, že v drtivé většině případů se lidé rozhodují na základě nevědomých procesů, tzv. metafor, například že lidé budou více věřit léku, jehož prodej doprovází masivní reklama, než léku, který není propagován a má stejné složení. Základem metody jsou vizuální obrazy.
  • Narativní přesvědčování (pomocí příběhů): reklama postavená na vyprávění, příběhu. Marketingové sdělení často vzbuzuje dojem, že skutečné štěstí nám zaručí nákup určitého produktu. V reklamně jsou nejčastěji prezentovány základní lidské potřeby, jako je potrava, sexualita, bezpečí. Využívají se tzv. materiální mýty jako je oslava finanční nezávislosti, ctižádosti a soutěživosti.
  • Konstruování významu a manipulace s významy: pokud nějaké situaci uvěříme a zhodnotíme, že situace je reálná, budeme se chovat tak, jako by reálná skutečně byla. Masově komunikovaná sdělení jsou schopna měnit významy, jež si veřejnost spojuje s určitým tématem, či produktem. Dochází tedy ke konstruování významů, které pak určují směr činů. Pokud zákazník správně pochopí významy marketingových sdělení, nechá se přesvědčit k chování, které bylo při konstruování významu předpokládáno. Například marketingová komunikace firmy vyrábějící kosmetické přípravky bude předpokládat, že spotřebitel přiřazuje správný význam roli krásného vzhledu a zdraví – atraktivitu, úspěch, apod., a tím pádem bude usilovat o získání takových vlastností a
    zakoupí si proto příslušný produkt.

Tipy

  • Koho je možné manipulovat? Pouze toho, kdo je málo sebevědomý, kdo se bojí, kdo si není jistý ať už osobnostně, psychicky, fyzicky nebo z důvodu neznalosti, tedy ten, kdo je z nějakého důvodu ve slabší pozici.
  • Na manipulaci se musí vždy účastnit dva. Manipulátor a manipulovaný, tedy ten, kdo manipulaci připustí.

Související

  • Příjem nových informací – to, zda nás osloví nové informace, se řídí určitými zákonitostmi. Nestačí tzv. objektivní fakta. Ta mohou být pro jednoho argumentem, pro druhého útok na jeho identitu.
  • Ovlivňování – znamená obecně působení něčeho či někoho na něco či někoho, nebo navzájem dvou či více činitelů, tedy vzájemná interakce. Stále na nás něco působí, něco nás ovlivňuje, ať už v přítomnosti, z minulosti (například rodinné události, zkušenosti naše či ostatních) nebo do budoucnosti (dopředu nevíme, že aktuální událost nás ovlivní třeba až v budoucnosti a jak), a zároveň i my působíme či ovlivňujeme něco či někoho a to s nějakým záměrem, nebo bez záměru, náhodně.

Zdroje informací

Odkazy

Interní

Externí

Knihy