Obsah stránky

Základní informace

Ovlivňování znamená obecně působení něčeho či někoho na něco či někoho, nebo navzájem dvou či více činitelů, tedy vzájemná interakce. Stále na nás něco působí, něco nás ovlivňuje, ať už v přítomnosti, z minulosti (například rodinné události, zkušenosti naše či ostatních) nebo do budoucnosti (dopředu nevíme, že aktuální událost nás ovlivní třeba až v budoucnosti a jak), a zároveň i my působíme či ovlivňujeme něco či někoho a to s nějakým záměrem, nebo bez záměru, náhodně. V rámci společnosti tak dochází k sociální interakci, tedy působení jedince nebo skupiny na jiného jedince nebo skupinu. Není možné tedy neovlivňovat, dojde-li k sociální interakci. Ovlivňování patří k sociálním technikám, resp. všechny sociální techniky vedou k nějakému ovlivňování, které je vždy vzájemné. Ovlivňování je v tomto smyslu činnost zaměřená ke změně postojů, názorů a záměrů spoluúčastníků sociální interakce.

Vazba: Systém -> Situace -> Dispozice člověka

Na ovlivňování má velký vliv vazba Systém -> Situace -> Dispozice člověka, kde:

Systém

Obecně se jedná o celek, soustavu vzájemně provázanou, kde jednotlivé části na sebe vzájemně působí. V lidské společnosti v rámci systému:

  • se zapojují rozsáhlé sítě lidí, jejich očekávání, postoje, normy, zákony
  • vzniká určitá kultura
  • vznikají mocenské, ekonomické či politické struktury, které řídí a usměrňují chování mnoha lidí
  • do čela se dostávají jedinci s určitou autoritou, buď získanou či vynucenou
  • nastávají určité situace

Situace

Je to souhrn okolností, podmínek, místa, času, náhod, atd., kde působí sociální síly na lidské chování, například:

  • pravidla: normy, zákony
  • média: reklama, propaganda
  • dehumanizace: soubor procedur, postupů a technik, které vedou k utlumení vyšších lidských mravních kvalit, posilují agresivní vzorce chování a ve svých důsledcích vedou ke zlu
  • konformita: přizpůsobení se převažujícím či dominantním názorům, požadavkům, normám skupiny či společnosti, v níž člověk žije, a potlačení projevů vlastních
  • sociální identita: v různých sociálních skupinách a rolích se člověk může chovat různě, například v rodině, v zaměstnání, v přírodě, při řízení auta, v cizině, atd.
  • kde se uplatní i dispozice a schopnosti člověka

Dispozice a schopnosti člověka

Dispozicí člověka je určitá vloha, nadání, vrozený předpoklad pro vykonávání nějaké mentální nebo smyslové či pohybové činnosti. Rozvojem vloh se vyvíjí schopnosti.

Příklady vazeb

  • 1. autoritářský režim: Systém = autoritářský režim, který chce zničit sousední zemi; Situace = vyhlášení války diktátorem, situační vliv = odvod do armády, dobytá vesnice, špatné zásobování armády; Dispozice člověka = normální člověk; Výsledek = zabije civilistu, aby mu nebránil v rabování a získání potravy
  • 2. vzdělaná rodina v bohaté zemi: Systém = bohatá země; Situace = vzdělaná rodina, výborné školství; Dispozice člověka = nadané dítě, přiměřené sebevědomí; Výsledek = vzdělaný člověk
  • 3. vzdělaná rodina v bohaté zemi: Systém = bohatá země; Situace = vzdělaná rodina, výborné školství, příležitost drog; Dispozice člověka = nadané dítě, hecující se skupina studentů a možnost získání drog; Výsledek = nezvladatelný narkoman

Verbální a neverbální ovlivňování

Verbální projevy

Sdělení prostřednictvím jazyka a řeči, tedy:

  • poznávací funkce: například vysvětlování, objasňování, poučování
  • nejefektivnější prostředky: barva či výška hlasu, dynamika řeči (slovního projevu) – rychlost, množství slov, plynulost, chybovost, kvalita ve vztahu k věcnosti, frázování (pauzy v řeči) -, důvěryhodnost hovořícího
  • projevy: souhlas či nesouhlas (s výhradou či bezvýhradně), argumentace a protiargumentace
  • nepřímé formy přesvědčování: umění klást otázky
  • paradoxní formy ovlivňování: změna rámce, důraz na část místo na celek, paradoxní udivení, zablokování toku destruktivního myšlení a paradoxních příkazů, unavení druhých detaily, užití emocionálně pozitivních slov, předběhnutí výtce, jednání typu „jako kdyby…“, vyhýbání se negativním formulacím

Neverbální projevy

Mimoslovní sdělení, komunikace beze slov, tedy:

  • zvukové projevy: například povzdechy, mručení, hekání; hlasové projevy řeči – hlasitost, výška a intonace, dynamika – rychlost a živost, plynulost, pomlky a členění, chyby v řeči – přeřeknutí, koktání, polykání a nedbalost, výslovnost hlásek
  • mimika: pohyby obličeje – úsměv, zamračení se
  • oční kontakt, pohledy
  • dotyk
  • pohyby těla a rukou
  • postoj celého těla
  • vzdálenost komunikujících a zaujímání pozice v prostoru: vzdálenost intimní, osobní, společenská a veřejná
  • nakládání s časem při neverbální komunikaci
  • úprava zevnějšku
  • zdobnost
  • činy: vztah k druhé osobě – například pozdní příchody, opomenutí pozdravu, nesplnění slibu, porušení dohody, přinesení květin
  • emoce: používání emocionálních prostředků

Pozitivní a negativní ovlivňování

Pozitivní ovlivňování – motivování

Motivace usměrňuje naše chování a jednání pro dosažení určitého cíle. Vnější pozitivní ovlivňování – motivování – podporuje nebo tlumí jedince tak, aby něco konal nebo naopak nekonal ve vlastní prospěch, tedy buď směrem k něčemu, nebo od něčeho. Motivování může být dvojí:

  • pozitivní: je založeno na odměně za lepší výkony – hmotnou zainteresovaností, morálním oceněním, seberealizací
  • negativní: je založeno na silových faktorech – existenčním, na strachu (obava o život, o práci nebo o pracovní místo)

Pro dosažení nějakého cíle nebo pro konkrétního jedince může být prospěšné buď pozitivní motivování, nebo negativní. Vždy je to spojeno s emocemi. Musí být podporována touha a přání, nadšení, zaujetí, zápal, plná osobní angažovanost.

Negativní ovlivňování – manipulace

Jednání, které vede jiné jedince k tomu, aby nejednali podle vlastních preferencí, ve vlastní prospěch, tj. podřízení se cizí vůli ve prospěch manipulátora. Manipulace je mezní formou donucení, tedy donucení skryté natolik, že nevyvolává nesouhlas těch, kteří se mu podřizují. Manipulace je proto považována za nejúčinnější formu donucení k něčemu, co jedinci neprospívá.

Podrobně viz Manipulace

Tipy

  • Nebojte se ovlivňování. Mějte pouze strach ze své neznalosti a proto se neustále vzdělávejte. Jen tak dokážete rozlišit co je pro vás prospěšné a co vám může škodit, co je motivování a co manipulace.
  • Na manipulaci se musí vždy účastnit dva. Manipulátor a manipulovaný, tedy ten, kdo manipulaci připustí. Snadno se manipuluje ten, kdo má strach a kdo nemá informace.

Zdroje informací

Odkazy

Interní

  • Manipulace – v sociální psychologii a sociologii termín manipulace označuje snahu o působení na myšlení a chování druhé osoby či více osob. Manipulovat znamená vědomě i nevědomě ovlivňovat druhé lidi ve prospěch prosazení osobních cílů a přání manipulátora. Jiné vysvětlení tvrdí, že o manipulaci lze hovořit všude tam, kde se od osob požaduje, aby něco vykonaly či naopak nevykonaly – zpravidla v rozporu s vlastními zájmy – přičemž tento požadavek není formulován otevřeně.

Externí

Knihy

  • Luciferův efekt (K353) – Philip Zimbardo; 2007, česky Academia, 2021 – ISBN 978-80-200-3281-2