OTÁZKY a ODPOVĚDI
Všimli jste si, že na vás působí různě silné zátěže? A že největší změny v životě většinou nepřicházejí jako rána z čistého nebe?
Výjimkou jsou tzv. černé labutě. To jsou situace, kdy něco považujeme za nemožné – dokud se to nestane.
Příběh:
Letos v lednu jsem běžel svých 14 zimních kilometrů po sídlišti. Chodníky byly částečně uklizeny, ale místy vznikalo náledí.
Devět kol jsem zvládl bez problému.
Při desátém, posledním kole, jsem pánovi, který šel kolem a uklouzl, řekl, že to dál hodně klouže.
Byl jsem téměř na konci běhu, půl metru od uklizeného chodníku.
Poslední krok na devětkrát prověřené trase…
a v mžiku jsem skončil dost tvrdě na zemi.
Ledovka se trochu posunula. Ledová labuť.
❓ OTÁZKA: Jak vlastně přicházejí velké změny v našich životech?
💡 ODPOVĚĎ: Někdy rychle, ale častěji pomalu. Nenápadně. Po malých krůčcích.
A pokud máme pozornost zastřenu, můžeme přehlédnout, že:
🟢 na nás působí trochu větší zátěž
🟢 máme o něco méně času na rodinu
🟢 zdraví se nám částečně zhoršilo
🟢 máme trochu méně svobody
🟢 psychický tlak v práci se zvětšil.
A protože každá změna byla malá, snadno si na ni zvykneme.
Zůstala nám schopnost zdravé žáby poznat, že při stálém „zahřívání“ poznáme, že je voda už příliš teplá?
❓ OTÁZKA: Kdy se z běžné zátěže stává problém?
💡 ODPOVĚĎ: Zátěž sama o sobě nemusí být špatná. V životě se jí ani vyhnout nedá.
Problém může nastat až tehdy, když je zátěž:
🟢 příliš velká
🟢 příliš dlouhá
🟢 když ji přehlížíme
🟢 když ji přestaneme vnímat.
Teprve pak může vzniknout to, čemu dnes často říkáme stres.
❓ OTÁZKA: Co s tím má společného mýtus o pomalu vařené žábě?
💡 ODPOVĚĎ: Zdravá žába při zahřívání vody v určitém pro ni nepříjemném okamžiku vyskočí:
🟢 pokud může
🟢 pokud jí v tom nebráníme.
Zmrzačená žába lobotomií (trvalé vyřazení rozumové a volní části mozku, kde výsledkem byla absolutní pasivita a ovladatelnost) se nechá uvařit.
👉 My přece nejsme ty méně šťastné žáby!
Ale může se nám stát něco podobného.
Postupně přestaneme používat vlastní úsudek.
Když se místo přemýšlení necháme něčím či někým zválcovat. Když se otupí naše pozornost a schopnost všímat si změn kolem nás.
👉 Protože kdo přestane vnímat změny, přestane si dávat otázky – nejlépe chytré – a my můžeme najednou zjistit, že jsme „zavařeni“.
Včas jsme nevyskočili.
❓OTÁZKY na vás:
❓ Kdy jste si naposledy uvědomili nějakou změnu ve svém životě až zpětně? (mohla být negativní i pozitivní)
❓ Myslíte si, že dnešní digitální prostředí naši pozornost spíše posiluje, nebo ji někdy otupuje?
❓ Je podle vás každá zátěž nutně špatná – nebo může být někdy i užitečná?
👉 Podělte se s námi o postřehy.
