Obsah stránky

Základní informace

Prakticky všechny chemické sloučeniny mohou být při užití příliš velkého množství toxické. Například i požití velkého množství vody může rozvrátit homeostázu a způsobit člověku smrt. Prakticky všechny syntetické léky jsou ve větším množství toxické, přičemž čím jsou účinnější, tím jsou toxičtější.

V potravinách se kromě látek pro zdraví prospěšných mohou objevovat také látky toxické, jejichž přítomnost může poškodit zdraví člověka. Uplatňují se zde vlivy životního prostředí – ovzduší, které dýcháme, voda, kterou pijeme, záření (radon) aj. Nicméně potraviny představují jejich hlavní zdroj – 80-90 %. Abychom omezili příjem toxických látek z potravin na minimum, je třeba dbát na pestrou a vyváženou stravu, konzumovat pouze čerstvé, kvalitní potraviny nevykazující známky kažení, vhodně kulinárně upravené, pocházející z bezpečných zdrojů.


Přírodní toxické látky

Vytváří je některé rostliny, živočichové nebo mikroorganismy, často z důvodu vlastní ochrany. Některé z nich jsou v malých množstvích dokonce zdraví prospěšné a využívá je farmaceutický průmysl. Mezi toxické látky patří například:

Alkaloidy

Jsou to dusíkaté bazické sloučeniny – sekundární metabolity organismů, které vykazují různé biologické účinky. Jedná se o různorodou skupinu více než 5000 sloučenin, které se nacházejí většinou ve vyšších rostlinách (semena, kořeny, listy. kůra apod.), ale také u určitých druhů hub, mechů, bakterií, hmyzu, atd., například:

  • Alkaloidy chinové (např. chinin): chinin je antimalarikum (látka pro prevenci a léčení malárie), antipyretikum (látka snižující tělesnou teplotu), nevhodný pro těhotné ženy.
  • Alkaloidy papriky (např. kapsaicin): kapsaicin má pálivý účinek, nejvíce ho je v chilli papričkách, má slabé antioxidační účinky, stimuluje trávení, ve vysokých koncentracích je toxický a mutagenní (vlastnost, schopnost vyvolat genetickou mutaci).
  • Alkaloidy pepře (např. piperin): piperin se vyskytuje nejvíce v zeleném a bílém pepři, povzbuzuje centrální mozkovou soustavu a má slabé antipyretické (snižující tělesnou teplotu) a mutagenní účinky (vlastnost, schopnost vyvolat genetickou mutaci), ve vysokých dávkách poškozuje tkáň jazyka, snižuje krevní tlak a rychlost dýchání.
  • Kofein: káva průměrně obsahuje asi 80 mg kofeinu, instantní zpravidla méně než překapávaná. Čaj ho obsahuje ve srovnání s kávou asi o polovinu až o třetinu méně. Obsahuje ho i kakao (hořká čokoláda více než mléčná), kolové nealkoholické nápoje obsahují 50 – 250 mg kofeinu v 1 litru nápoje (250 mg = nejvyšší přípustné množství). Kofein snižuje vstřebávání vápníku ve střevě, v malých dávkách povzbuzuje centrální mozkovou soustavu a působí močopudně (<3 mg/kg tělesné hmotnosti), vysoké dávky zrychlují tepovou frekvenci, způsobují bušení srdce a nespavost.
  • Solanin: vyskytuje se v bramborách, zejména v zelených částech, vyšší množství je také ve slupce, směrem do středu hlízy jeho obsah klesá. Způsobuje zvracení, žaludeční křeče, průjmy a bolest hlavy. V některých státech je stanoveno jeho nejvyšší přípustné množství v neloupaných bramborách (200 mg/kg).
  • Tabákové alkaloidy (např. nikotin): zdrojem jsou tabákové výrobky, do organismu se dostávají především z tabákového kouře. Nikotin v nízkých dávkách má povzbudivé účinky, se zvyšující se dávkou se zrychluje dýchání a motorika, dostavuje se nucení ke zvracení a vysoké dávky vyvolávají třes až těžký stav bezvědomí. Tabákový kouř prokazatelně způsobuje rakovinu dýchacího systému a ve vyspělých státech musí být ze zákona zdravotní varování na každém balení tabákových výrobků určených pro konečné spotřebitele.
  • Theobromin / teobromin: obsahuje ho kakao – prášek (20,3 mg/g), v malých množstvích je v kola ořechu (1,0 – 2,5 %), plodu guarany a v čajovníku čínském. Má podobné, ale slabší účinky než kofein. Působí slabě povzbudivě.
  • Theofyllin / teofylin: ve stopovém množství je obsažen v listech čajovníku, je tedy v čaji, a v kakau (čokoládě). Působí slabě povzbudivě. Mezi jeho hlavní účinky patří: uvolnění hladkého svalstva v průduškách, zesílení a zvýšení účinnosti srdečních stahů, zrychlení srdečního tepu, zvýšení krevního tlaku. Používá se pro léčbu respiračních onemocnění, jako je chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN) nebo astma.
  • Tomatin: je přítomen zejména v malých zelených plodech rajčat (0.9 až 55 mg/100 g). Má fungicidní, antibiotické a insekticidní účinky. Je akutně asi 20x méně toxický než stejná dávka solaninu z brambor. Ve zralých plodech je jeho množství velmi malé (0,03 až 0,08 mg/100 g).

Saponiny

Obecně mají hořkou chuť a používají se jako pěnotvorné látky (ve vodě silně pění), emulgátory a antioxidanty, při výrobě šamponů a jiných přípravků na vlasy. Saponiny působí většinou lokálně dráždivě, při práškování drog dráždí sliznice – vyvolávají slzení, kýchání a oční záněty. Dříve byly považovány všechny saponiny za toxické, většina ale toxická není – některé dokonce vykazují příznivé účinky (antioxidační, prevence rakoviny a srdečně cévních nemocí). Nepříznivý účinek saponinů spočívá v tom, že přes poškozené membrány mohou přejít některé nežádoucí složky tráveniny. Mohou působit také příznivě, protože reagují se steroly v trávenině (zejména cholesterolem), za vzniku nerozpustných komplexů, čímž brání jejich vstřebávání. I ve vysokých zředěních jsou saponiny jedovaté pro ryby a jiné vodní živočichy.

  • Vyskytují se hlavně v rostlinách – nejvíce ve špenátu, řepě, sóje, fazolích, cizrně, lékořici.
  • V luštěninách jsou odpovědné za nežádoucí trpkost a hořkost, jejich množství lze snížit máčením ve vodě (tu nutno slít – v této vodě nevařit), fermentací či oloupáním povrchových vrstev, ne vařením.
  • Quinou (merlík čilský) je vhodné cca na 2 hodiny před vařením namočit a následně důkladně propláchnou, aby se odstranily saponiny, které jinak způsobují nahořklou chuť.
  • Toxické saponiny ve vysokých dávkách poškozují játra, mohou zapříčinit selhání dýchání až hluboké bezvědomí.
  • Příklady saponinů:
    • saponiny z kůry stromu Quillaia saponia se využívají k výrobě zázvorového piva.
    • ginsenosidy: vyskytují se pouze v ženšenu pravém, díky kterým má rostlina příznivý vliv na lidský organismus
    • digoxin: kardioaktivní látka získávaná z náprstníku – způsobuje hemolýzu (rozpad červených krvinek provázený uvolněním krevního barviva) červených krvinek
    • aescin: je z jírovce maďalu – působí protizánětlivě, brání tvorbě edémů (otoků)

Kyanogenní glykosidy

Samy o sobě nejsou nebezpečné, avšak jejich rozkladem může vznikat toxický kyanovodík. Obsahují je pecky peckovitého ovoce, například jádra pecek meruněk, hořké mandle.

  • Při lisování neodpeckovaného ovoce může šťáva obsahovat až 15 mg kyanovodíku v 1 kg.
  • Kompoty z neodpeckovaných meruněk mohou obsahovat až 33 mg/kg.
  • Při výrobě destilátů většinou kyanovodíku vyprchá.
  • Při požití menších dávek kyanovodíku se dostavuje bolest hlavy, tlukot srdce, úzkost a svalová slabost, požití smrtelné dávky vyvolá ztuhlost končetin, zmodrání, křeče a hluboké bezvědomí.

Fytoestrogeny

Jedná se o různorodou skupinu rostlinných látek s estrogenními účinky. Strukturou jsou podobné steroidním hormonům. V běžné stravě evropských žen se fytoestrogeny vyskytují pouze v malém množství a jejich doplňování formou potravních doplňků je dobrým řešením, zejména u žen starších 45 let. Fytoestrogeny se dělí na:

  • izoflavonoidy: v současnosti je známo celkem asi 1600 různých isoflavonoidů (včetně glykosidů). Na základě strukturní rozmanitosti jsou to například: isoflavony, isoflavany, isoflavanchinony, isoflavanony, rotenoidy, dehydrorotenoidy, pterokarpany, pterokarpeny, kumestany, kumaronochromony. Isoflavanoly se vyskytují v luštěninách, zejména v sójových bobech, a lnu. Strukturálně jsou podobné ženským pohlavním hormonům estrogenům. Působí velmi pozitivně na klimakterické potíže (v době přechodu) a prevenci osteoporózy. Při užívání izoflavonů se zřetelně zlepšuje lipidový profil. Některé izoflavony mají antikarcinogenní účinky. Pterokarpany jsou v klíčících luštěninách (ty jsou 30-40x účinnější než isoflavony)
  • lignany: po příjmu potravy se lignany rostlinného původu, především z olejnin (zejména lnu), zrnin (celozrnné žitné pečivo), zeleniny, ovoce a luštěnin, pomocí bakterií v tlustém střevě přeměňují na dvě jednoduché fenolové látky, enterolakton a enterodiol, tzv. savčí lignany. Lignany působí jako antioxidanty, jsou popsány lignany s účinky vlákniny. Lignany snižují hladinu LDL (špatného) cholesterolu a mají antikarcinogenní účinky. Velikou předností lignanů z lněných semen je stabilita secoisolariciresinolu (druh lignanu) vůči potravinářskému zpracování. Nejvíce lignanů je ve lněném oleji.
  • Stilbeny / stilbenoidy: mezi nejvýznamnější jsou řazeny stilben a resveratrol, jenž vykazují schopnost napodobovat účinky ženských hormonů estrogenů. Resveratrol je přírodní antioxidant. Vyskytuje se ve slupkách a jadérkách modré révy vinné, arašídech, slupkách a jadérkách černého rybízu, v borůvkách, v moruších (odrůdy s tmavšími plody), v kakau, v kořenu křídlatky kopinaté (Polygonum cuspidatum; extrakt z této rostliny se označuje jako cholikan) a ve slupkách grapefruitu. Resveratrol je velmi kontroverzní léčivou látkou a některé studie jeho účinnost vyvrací.
  • Kumestany: jde o deriváty kumarinu, nejčastěji se vyskytujících ve vojtěšce, jeteli, fazolích nebo hrachu.

Lektiny

Lektiny jsou specifické bílkoviny, které jsou schopné srážet (aglutinovat, slepovat) červené krvinky živočichů. Jsou přítomny v syrových či nedostatečně uvařených fazolích či jiných luštěninách a po požití většího množství způsobují bolesti žaludku, zvracení a průjmy. Nejnebezpečnější jsou lektiny některých druhů fazolí (např. měsíční), méně pšeničné a jen slabě toxické jsou lektiny arašídů, čočky, hrachu, sóji a některých fazolí. Odstranění účinku (inaktivace) lektinů se dosáhne vařením a blanšírováním. K detoxikaci pomáhá i máčení a tepelná úprava. Luštěniny se zásadně nedoporučuje jíst syrové, ale vařené aspoň 15 minut. Klíčky luštěnin je před konzumací vhodné upravit blanšírováním.

Biogenní aminy

Jedná se o organické sloučeniny odvozené od aminokyselin. Je to například histamin (vzniká z aminokyseliny histidinu), tyramin, z lysinu kadaverin, z argininu agmatin.

  • vznikají v potravinách vlivem činnosti mikroorganismů
  • ve vysokých dávkách jsou toxické – vyvolávají zvracení, pocení, bušení srdce, dýchací potíže, může docházet k poruchám centrálního nervového systému, migrény, zvyšují či snižují krevní tlak
  • v mnoha zemích je ustanoveno nejvyšší přípustné množství histaminu a tyraminu, ve vyšších množstvích mohou být přítomny ve zkaženém mase, zkažených rybách (zejména makrelovitých) či sýrech, pokud při jejich zrání nebyly dodrženy hygienické zásady
  • ve vyšších množstvích se biogenní aminy vyskytují ve fermentovaných potravinách, kde vznikají činností mikroorganismů (kysané zelí, zrající uzeniny, sýry, některá červená vína)
  • běžně neznamenají biogenní aminy pro zdravé osoby žádný problém
  • škodlivý vliv se může projevit při příjmu určitých léčiv – psychofarmak a v případě zhoršené funkce jater, kdy je porušen proces štěpení biogenních aminů

Kontaminanty (látky znečišťující)

Dostávají se do potravin neúmyslně, často ze zemědělské produkce jako zbytky pesticidů, znečištěniny hnojiv (kadmium), ze zálivkové vody, např. průmyslové chemikálie, z veterinárního ošetření zbytky léčiv apod. Při skladování a zpracování mohou být potraviny napadeny plísněmi (mykotoxiny), mohou obsahovat zbytky posklizňových pesticidů, během kulinárního zpracování se v nich mohou vytvořit N-nitrosaminy či polycyklické aromatické uhlovodíky.

  • aflatoxiny (plísňové toxiny): patří mezi přírodně se vyskytující mykotoxiny, což jsou látky s extrémně vysokou toxicitou. Tyto toxiny poškozují játra. Aflatoxin plísně A. Flavus se může vyskytovat v každé nesprávně uložené potravině – chlebu, mléku, mase, ovoci, těstovinách, vločkách, i v konzervách. Používání potravin po záruční době, „ochrana ledničky před teplými potravinami“, dojídání zbytků několik dní po tepelné úpravě – to vše zvyšuje riziko konzumace nejen bakteriálních, ale právě i plísňových toxinů. Jako prevence vystavení potravin vysoké teplotě nestačí. Plesnivé potraviny by se neměly pouze vykrajovat a dále používat, ale měly by se úplně vyhodit a v žádném případě nekonzumovat. Nejčastější záchyty aflatoxinů dozorových orgánů jsou ve skořápkových plodech a koření. Lepší je kupovat už vyloupané plody a vakuově balené. Doma uchováváme plody na suchém a chladném místě, nejlépe v chladničce nebo v mrazáku.
  • bakteriální jedy: do organismu se toxiny bakterií dostávají pozřením kontaminované potraviny. U konzumentů, pak mohou vyvolat otravy z potravin. Toxiny, které poškozují buňky střeva a u postiženého jedince vyvolávají průjmy a zvracení, jsou označovány jako tzv. enterotoxiny. Onemocnění se pak nazývá enterotoxikóza. Jiné typy toxinů zasahují především nervové buňky (tzv. neurotoxiny). K těmto toxinů patří botulotoxin a tetanotoxin.
    • bakteriální původci enterotoxikóz: produkce toxinů je u těchto bakterií spojena s jejich přechodem z „aktivní“ formy (tzv. vegetativní) na formu „spící“ (tzv. spóry). Tento přechod vyvolává hlavně příliš kyselé prostředí a zvýšená teplota. Klasické tepelné zpracování poživatin sice sníží počet „aktivních“ bakteriálních buněk, ale může paradoxně přispět k produkci toxinů, které se předtím v potravině nevyskytovaly. Stejný efekt má také okyselování potravin např. přidáváním octa do majonézových salátů.
      • Bacillus cereus: toxiny mohou vyvolat průjmové onemocnění, které se projevuje po 8 – 24 hodinách. Onemocnění bývá spojováno s konzumací infikovaných masových pokrmů, polévek, zeleniny, pudingů, omáček, rýžových pokrmů a těstovin. Významným zdrojem B. cereus mohou být sušené byliny a koření.
      • Clostridium perfringens: toxiny se projevují náhlým vznikem mohutných průjmů spojených s bolestmi břicha. Dochází k velké ztrátě vody a minerálů. Často se objevují po požití výrobků z mořských produktů, zeleniny a ovoce.
      • Staphylococcus aureus: enterotoxiny působí lokálně ve střevní sliznici, vyvolávají zrychlení pohybu střev (peristaltiky) a průjmy. První příznaky stafylokokové enterotoxikózy (nevolnost, zvracení, průjmy) se projeví po 2 – 6 hodinách od konzumace kontaminované potraviny. Zdrojem infekce je bacilonosič s ložiskem v krku, nose a mandlích, který jej uvolňuje do svého prostředí. Mezi nejčastěji kontaminované potraviny patří hlavně uzeniny, sekané maso a smetanové omáčky, ve kterých se za zvýšených teplot tento mikroorganismus snadno pomnoží. Stafylokokové toxiny výrazně aktivují buňky imunitního systému, což má za následek destruktivní reakci celého imunitního systému a rozvoj septického šoku.
      • Escherichia coli: běžně se vyskytuje v tlustém střevě. Onemocnění se podle krvavého projevu označuje jako hemoragická kolitida. Jejími hlavními příznaky jsou křeče v břiše, krvavý průjem a jen nízká nebo vůbec žádná horečka. Infekce se může vyvinout v hemolyticko-uremický syndrom, při kterém dochází k selhání ledvin. Je to velmi závažný stav, který zejména u dětí a starých osob může končit smrtí.
    • neurotoxiny: vyznačují se paralyzujícím účinkem na nervové buňky, což vede ke svalovým křečím.
      • Clostridium botulinum: produkovaný toxin je označován jako botulotoxin. Otravy botulotoxinem (klobásový jed) sužovaly lidstvo od nepaměti. Bakterie C. botulinum ani jimi produkované neurotoxiny neztrácejí svou aktivitu v kyselém prostředí, spóry přežívají několikahodinové vaření. Klinické příznaky botulismu se obvykle objevují 18 – 36 hodin po pozření kontaminované potravy. Paří mezi ně nucení ke zvracení, zvracení, průjem (někdy zácpa) a částečná obrna svalů. Mezi další komplikace patří dvojité nebo rozostřené vidění, poklesnutí očního víčka jako důsledek ochrnutí, vznik křečovité grimasy v obličeji, náhlá až prudká ztráta hlasu, rychlý nástup paralýzy dýchacích svalů. Smrtelná dávka pro člověka je 0,1 ng/kg živé váhy.
  • toxické kovy: jako toxické kovy jsou obvykle označovány arsen, kadmium, olovo a rtuť, popř. některé málo rozšířené prvky např. thallium. Většinou se stanovují přípustné koncentrace v prostředí, tedy v ovzduší, na pracovištích, v pitné vodě, potravinách apod. pro antimon, arsen, beryllium, cín, chrom, kadmium, mangan, měď, molybden, nikl, olovo, rtuť, vanad a zinek buď v původní podobě, nebo jako oxidy či jiné sloučeniny. Těžké kovy v našem těle hrají roli při chronických onemocněních, např. při chronických bolestech zad, lymfatické leukemii atd. Otravy lidského těla těžkými kovy vedou ke chronickým infekcím. K tomu patří také plísně, bakterie, mykoplasma a viry. Když z těla odstraníme rtuť, opouštějí další toxiny tělo téměř samy od sebe (synergický efekt). Když ale rtuť neodstraníme, když se nejdříve zabýváme dalšími toxiny, musí být tyto odstraněny jednotlivě. Neurotoxiny, to jsou těžké kovy a ty nejsou v první řadě karcinogeny, ale neurotoxiny, což znamená nervové jedy. Mnoho dalších chemikálií, které známe, jsou také neurotoxiny. Neurotoxiny jsou neustále vylučovány játry – přes žlučník do střev, 100 % z nich je opět na své cestě dolů reabsorbováno a dochází tak k nekonečnému cyklu, který udržuje tělo v chronickém onemocnění. Neurotoxiny na sebe dokáže vázat například řasa chlorella. Vybrané toxické kovy:
    • olovo: při dlouhodobé expozici způsobuje nervové poruchy, poškozuje krvetvorbu
    • kadmium: poškozuje játra a ledviny, má teratogenní a rakovinotvorné účinky
    • rtuť: organické sloučeniny rtuti poškozují centrální nervový systém

    Polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU)

    • jsou to časté všudypřítomné kontaminanty životního prostředí
    • vznikají také např. při uzení masa a ryb, grilování, pražení, smažení a pečení, značně rizikové je zejména opékání v přímém plameni
    • mnohé z PAU jsou řazeny mezi významné silně rakovinotvorné látky

    Polychlorované bifenyly (PCB)

    • jsou to látky, které se používaly pro své příhodné vlastnosti v mnoha odvětvích lidské činnosti, například barvy, laky, plasty, pesticidy aj.
    • když se zjistilo, že mají nepříznivé účinky na zdraví, tak se od jejich výroby postupně upouštělo, například v Československu v polovině 80. let
    • protože se jedná o látky, které jsou velmi stálé a v minulosti se používaly hojně, stále se s nimi v prostředí setkáváme, postupně ale ve stále menším množství
    • protože mají tu vlastnost, že se kumulují v tuku zvířat, možnými potravními zdroji jsou zejména ryby, zvěřina, v menší míře masné a mléčné výrobky
    • dosud se nepodařilo potvrdit jejich rakovinotvorné účinky, ale způsobují snížení imunity, zvýšení hladiny cholesterolu, narušují hormonální rovnováhu, u žen působí poruchy menstruačního cyklu, vysoké dávky narušují vývoj plodu (teratogenní účinky)

    Pesticidy

    • jedná se o velmi různorodou skupinu látek chránící potraviny před různými škůdci
    • v potravinách z rostlin se mohou vyskytovat tzv. moderní pesticidy
    • v potravinách živočišného původu se vyskytují spíše perzistentní organochlorové pesticidy, které se nacházejí nejvíce v tukové tkáni
    • u žádného z dnes používaných pesticidů nebyl zatím prokázán rakovinotvorný účinek, nicméně některé starší pesticidy, jako je DDT, jsou hodnoceny jako potenciální karcinogeny
    • u velké většiny není mechanismus účinku pesticidů znám, nicméně jejich rizikovost je diskutována zejména v souvislosti s dlouhodobým dietárním příjmem jejich zbytků (reziduí) v potravinách

    Ftaláty

    • jedná se o změkčovadla plastických hmot
    • akutně jsou jen slabě toxické a vyvolávají podráždění trávicího traktu, nevolnost, nespavost aj.
    • při dlouhodobé expozici dochází k poškození jater, ledvin či jiných orgánů
    • jsou teratogenní (mají schopnost vyvolat vrozenou vývojovou úchylku vyvíjejícího se plodu) a rakovinotvorné
    • mají vliv na rozmnožovací soustavu
    • v České republice jsou zavedeny maximální limity reziduí (zbytků) ftalátů v potravinách

    Průmyslové jedy – pesticidy

    Průmyslové jedy jsou vyráběny za účelem ničení různých škůdců a nazývají se pesticidy. Při práci s pesticidy obecně je třeba používat ochranné pomůcky, striktně dodržovat podmínky skladování a používání. Osoby pracující s herbicidy pro získání bezpečnostních návyků procházejí v ČR speciálním odborným výcvikem v zařízeních pověřených Ministerstvem zemědělství ČR, kde získají certifikát pro odbornou způsobilost. Podle cílové skupiny organismů se dělí pesticidy na:

    Akaricidy – hubení roztočů

    Jedná se například o karbamáty, antibiotické miticidy, formamidiny, chlororganické látky, permetrin nebo organofosfáty. Ve vinařství se používají také sloučeniny síry.

    Algicidy – hubení řas

    V bazénech či ve vodárenství se užívá plynný chlór. Dále je užíván atrazin, diuron, síran měďnatý, simazin a další.

    Avicidy – hubení ptáků

    Používá se například strychnin, 3-chloro-4-methylanilin hydrochlorid, 3-chloro-p-toluidin nebo 4-aminopyridin, někdy je též užívána vysoká koncentrace parathionu smíchaná s naftou.

    Insekticidy – jedy proti hmyzu

    Podle toho, na které vývojové stádium hmyzu působí, se rozdělují na ovicidy (ničí vajíčka), larvicidy (ničí larvy), ovilarvicidy (ničí vajíčka a larvy) a imágocidy (ničí dospělý hmyz).

    • používají se v zemědělství, k ochraně zásob a také v oblasti hygieny
    • insekticidy spadají mezi:
      • organofosfáty: v životním prostředí se nehromadí, protože se rozkládají poměrně rychle, ale jsou vysoce jedovaté. Ve velké míře se používají jako rozpouštědla, plastifikátory a aditiva pro extrémní tlaky. Mnoho organofosfátů je potentními nervově paralytickými látkami. Jsou jednou z nejčastějších příčin otrav na světě. Organofosfátové pesticidy vstupují do těla všemi cestami, zejména vdechováním, požitím a přes kůži. Mezi karcinogeny byly v roce 2015 zařazeny malathion, diazinon, tetrachlorvinphos a parathion.
      • pyrethroidy: (např. allethrin, bifenthrin, imiprothrin, permethrin, resmethrin) – syntetické chemické sloučeniny podobné přírodním látkám pyrethrinům produkovaným květinami. Obvykle se působením slunečního světla a složek atmosféry rozkládají během jednoho až dvou dnů, neovlivňují významně podzemní vody, jsou však toxické pro ryby a jiné vodní organismy a kočky.
      • karbamáty: (např. aldikarb, karbofuran, fenoxykarb, karbaryl, ethionokarb, fenobukarb) – mají široké využití proti všem druhům škůdců
      • chlorované uhlovodíky: (např. DDT, mirex, dieldrin) – velmi pomalu se rozkládají, proto se hromadí v přírodě a proto je většina z nich v současné době zakázaná

    Fungicidy – jedy proti houbám a plísním

    Fungicidy neboli postřiky proti plísním jsou pesticidy používané k hubení hub, které napadají rostliny a působí na nich ekonomické škody, respektive působí škody na výnosu. Některé fungicidy jsou zdraví škodlivé i škodlivé pro životní prostředí, např. kuprikol.

    Herbicidy – jedy proti plevelu

    pesticidy používané k likvidaci nežádoucích rostlin, např. plevelů nebo invazních rostlin, případně pro urychlení zrání či usnadnění sklizně. Herbicidy mají řadu účinků na lidské zdraví:

    • od kožní vyrážky až po smrt, což je dáno nejen účinnou látkou, ale především způsobem a množstvím látky přijaté organismem.
    • otrava může být akutní či chronická
    • většinu z herbicidů lze považovat za nebezpečné látky, které obsahují toxické nebo karcinogenní příměsi
    • otrava může být akutní či chronická
    • Roundup:  jedná se o celosvětově nejpoužívanější herbicid.
      • Roundup je registrovaná ochranná známka pro skupinu totálních herbicidů vyráběných americkou firmou Monsanto
      • účinnou látkou je glyfosát, který se v rostlinách ukládá a kterého není možné se zbavit omytím plodů
      • glyfosát vede k výživovým deficitům i systémové toxicitě a je jedním z nejdůležitějších rizikových faktorů vývoje mnoha chronických onemocnění
      • Roundup obsahuje i další látky a je některými zdroji označován za toxický
      • Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) v březnu 2015 zařadila glyfosát mezi tzv. pravděpodobné karcinogeny pro člověka
      • glyfosát narušuje střevní mikrobiom v našem těle a zásadně tak poškozuje i celý lidský organismus
      • spotřeba Roundupu se zvyšuje kvůli pěstování geneticky modifikovaných (GM) semen
      • běžnou vlastností geneticky modifikovaných semen je jejich odolnost vůči herbicidu, to znamená, že se na rostliny může stříkat mnohem větší množství
      • rostliny odolné vůči Roundupu se označují jako Roundup Readydnes je až 80 % geneticky modifikovaných plodin Roundup Ready
      • velká část herbicidu v plodech zůstává
      • test organizovaný skupinou Friends of the Earth Europe nalezl glyfosát v moči lidí z 18 států Evropy včetně České republiky a očekává se, že jeho spotřeba poroste, pokud dojde k nárůstu pěstování geneticky modifikovaných plodin v Evropě
      • použití přípravků Roundup je v některých zemích, jako je Německo nebo Švýcarsko, legislativně omezeno nad rámec doporučení daného výrobcem, ve Francii od června 2015 platí zákaz prodeje přípravků Roundup v zahradních centrech, v Nizozemsku je zakázáno použití směsi Roundup v domácích zahradách

    Rodenticidy – jedy proti hlodavcům

    Nejčastěji se používají chemické látky narušující srážlivost krve – antikoagulanty, např. warfarin, pindon. Používají se při deratizaci, tj. procesu likvidace krys a jiných hlodavců (potkanů, myší, křečků).


    Zdroje informací

    Odkazy

    Interní

    • Znečištěné ovzduší – Je prokázáno, že vinou znečištěného ovzduší jsou hloupí dospělí, obézní děti, častější cukrovka, zásadně se zvyšuje riziko spontánního potratu. I takové mohou být důsledky znečištění ovzduší, na jehož následky také v České republice každoročně umírá přes 10 tisíc lidí.

    Externí

    Knihy

    • x