Obsah stránky

Základní informace

Společenská reprodukce se stále neobejde bez nějakého typu rodinné struktury a silné vazby uvnitř generací a mezi nimi. Tím vznikají i problémy vztahů mezi generacemi, které zde byly vždy. Snaha dorozumět se s příslušníkem jiné generace je někdy přirovnávána ke snaze dorozumět se s cizincem, kdy se nejdříve narazí na jazykovou barieru, poté je problém s rozdílnou kulturou a s rozdílným pohledem na svět. Lidé jsou si vědomi těchto problémů, když hovoří s cizincem, ale při komunikaci s příslušníkem jiné generace si je neuvědomí. Každá generace má svůj specifický pohled na svět a tyto pohledy se vzhledem k rozdílným zkušenostem jednotlivých generací a zvykům jejich doby diametrálně liší. Tato situace je ještě o něco složitější, pokud bydlí několik generací ve společném domě či domácnosti, problémy se ale nevyhýbají ani v okamžiku, kdy každá generace má domácnost vlastní.

Ideální je, pokud generace spolupracují. Mohou se vzájemně obohacovat.


Důvody rozdílných postojů generací

  • nestejné životní a historické zkušenosti, tradice a zvyky, ve kterých generace vyrůstaly, ale i v odlišných potřebách, které jsou typické pro jednotlivé věkové kategorie
  • rozdílnost v myšlení, vnímání a vidění situací
  • každá generace má vlastní specifické názory a pohledy na svět
  • v současné době probíhají i významné změny demografické struktury populace spojené s jejím stárnutím

Klady a zápory generací

Starší generace

  • obecná životní zkušenost: během života se nastřádalo mnoho situací a tomu odpovídajících řešení (dobrých i špatných)
  • myšlení: promyšlené, klidnější, bere v úvahu více pohledů
  • názory: utvářené delší dobu, tedy pevnější, ale tím konzervativnější, obtížněji je mění
  • postoje: ustálené, hůře přijímají změny v hodnotách, někdy odpírají hledání vlastní cesty generaci mladší
  • vztah: převážně rodina s dětmi ve svazku muže a ženy potvrzený sňatkem, málo osamělých jedinců (single)
    • role ve vztahu: většinou pevně rozdělené mužské a ženské

Mladší generace

  • obecný životní postoj: elán, nadšení, energie, progresivnost, spěch, ale i lenost, lehkovážnost, neukázněnost, málo zkušeností
  • myšlení: rychlé, neotřelé, bez zábran
  • názory: proměnlivé, provokativní, kritické – zejména vůči starším
  • postoje: snaha prosadit se, zveličování vlastních zkušeností, zejména ve využívání nových technologií (mají čas je zkoušet), odmítání hodnot předchozích generací
  • vztah: muže a ženy – napůl potvrzený/nepotvrzený sňatkem, méně dětí, někdy jeden rodič s dětmi (převážně ženy samoživitelky), někdy vztahy stejného pohlaví, ve městech často osamělí (single – ve věku 18-34 let je to 50 %), někdy mingles (vztahy s volnějšími hranicemi soužití)
    • role ve vztahu: často rozvolněné, splývají a prolínají se, někdy dvoukariérní manželství

Chování generací

Starší generace

  • postavení v zaměstnání: snaha o udržení pozic co nejdéle
  • adaptace na změny prostředí: většinou obtížnější
  • zkušenosti: někdy je absolutizují, někdy i neúmyslně nedávají svým potomkům možnost samostatně si tvořit vlastní cestu životem
  • vztah k mladší generaci: vnímají je jako velmi odlišné, někdy i sobecké bytosti, které je vytlačují z veřejného prostoru, které navíc často vyžadují, aby jim starší generace sloužila

Mladší generace

  • postavení v zaměstnání: snaha o získání pozic co nejdříve
  • adaptace na změny prostředí: přirozená, relativně snadná
  • zkušenosti: u vlastních je tendence je přeceňovat a zveličovat – snaha vyrovnat se předchozí generaci
  • vztah ke starší generaci: často nepociťují se staršími sounáležitost, vnímají je jako velmi odlišné a méněcenné bytosti, které jim buď zabírají místo, nebo by jim měli sloužit. Dokud jsou rodiče vitální a soběstační, věnují se různým aktivitám a mají zájem o dění kolem sebe, potom v očích jejich dětí nejsou staří a to bez ohledu na věk.

Mezigenerační učení

Mezigenerační učení se realizuje prostřednictvím společně vykonávaných činností dětí, rodičů či prarodičů.

V rodině

  • probíhá oboustranným přenosem poznatků, rodinných postojů a zkušeností mezi generacemi
  • je součástí sociálního učení, které je uskutečňováno v konkrétních podmínkách rodinného života zahrnující různé situace, interakce a společné činnosti příslušníků generací
  • rodiče: učí své děti zejména sociálním dovednostem, učí je pro praktický život nezbytným činnostem – jakým způsobem se pečuje o rodinu a domácnost, jak uvařit, jak se postarat o dům a zahradu. Děti se od rodičů učí hospodařit s penězi, přebírají vzorce chování a jednání, učí děti morálce, hodnotám i principům.
  • vnoučata: jsou velmi cennými zprostředkovateli technologických a technických novinek, učí starší generace, jak s nimi zacházet, předávají potřebné informace o současných trendech.
  • prarodiče: předávají nejčastěji rodinné tradice, příběhy a historii, zprostředkovávají tak kulturní
    a jazykové dědictví, posilují u dětí vědomí vlastní hodnoty a vlastní identity. Děti se učí respektovat specifické potřeby této věkové skupiny. Dále se učí empatii a porozumění. Prarodiče vytváří nové intelektuální a citové podněty, které jsou důležité pro příznivý vývoj dítěte. Poskytují odlišný pohled na svět, předávají zkušenosti a informace, které přesahují hranice dětské generace. Bývají mnohem trpělivější než rodiče, proto jsou vítanými pomocníky při zvládání domácích úkolů. Dokážou děti motivovat, povzbudit, pochválit, pomáhají při zvládání neúspěchů. Prarodiče jsou pro svá vnoučata zdrojem nových podnětů, zážitků a pohledů na svět. Jsou ochotni děti trpělivě vyslechnout i odpovídat na jejich všetečné otázky. Děti se prarodičů často ptají na své rodiče, zajímá je, jací byli, když byli malí.
    Prarodiče mnohdy urovnávají vztahy mezi dětmi a jejich rodiči, bývají častým útočištěm dětí. Poskytují dětem citovou oporu a bezpečí, jsou laskavými a milujícími pečovateli. Prarodiče zůstávají navždy ve vzpomínkách svých vnoučat.

Činitelé ovlivňující vztahy mezi generacemi

Pozitivní činitelé

Altruismus

  • například šlechetnost, přátelství, láska a úcta k druhým lidem
  • je úzce spojen se solidaritou k lidem blízkým i cizím
  • vychází ze vzájemné spolupráce, pomoci a důvěry
  • altruistický člověk není egoistický, pomáhá druhým a povzbuzuje je, ostatní lidi nepovažuje za nepřátele

Empatie – vcítění

  • představuje spoluprožívání a účastenství
  • empatický člověk dokáže vidět svět z pohledu toho druhého, umí reagovat citlivě, s pochopením a lidskostí
  • empatie přitom neznamená úplné ztotožnění se s někým jiným, člověk nepřestává být sám sebou

Láska k bližnímu

  • ta je možná jen v tom případě, pokud máme zároveň rádi i sami sebe, máme k sobě kladný vztah, známe své psychické i fyzické možnosti a schopnosti
  • na základě této znalosti se hodnotíme, umíme se překonávat, jsme sami sobě přítelem s rozumnou mírou tolerance

Umění odpouštět

  • vychází z předpokladu, že se každý může dopustit chyby nebo omylu.
  • to je velmi důležité v rodinných vztazích zejména při řešení konfliktních situací a problémů

Čestná hra – fair play

  • poctivý postoj k druhým lidem
  • vztah postrádající diskriminaci slabších členů v rodině zdůrazňující rovnocennost
  • je možná jen tam, kde na ní mají zájem všechny zúčastněné strany, které nesledují jen svůj vlastní cíl a prospěch
  • při mezigeneračních rozepřích v rodině může jít často o velmi komplikovanou situaci, kdy každá strana hájí svoji pravdu podepřenou tak silnými argumenty, že znesnadňují i diskuzi, natož pak čestnou hru

Sociabilita – osvojení si sociální role

  • jedná se o společenské přizpůsobení, společenskou adaptabilitu, vycházející ze sympatie k lidem vůbec
  • jedinci vyznačující se vyšší dávkou sociálního cítění a ochotně navazují společenský kontakt, mají vyšší sociabilitu
  • takoví jedinci cítí větší potřebu pečovat o druhé, postarat se o jejich spokojenost
  • charakteristickým znakem v jejich chování je přívětivost a družnost

Negativní činitelé

Egoismus – sobectví

  • pro dobré vztahy mezi generacemi je velkou hrozbou
  • egoistický člověk nebere ohledy na potřeby a zájmy druhých, jde mu především o sledování vlastních záměrů
  • zaměření na sebe samého je spojováno se sobectvím, závistí, bezohledností, panovačností a zištností
  • s egoismem jsou dále spojovány také narcismus, přílišná sebeláska a sebeprosazování

Nesnášenlivost

  • vzniká již v raném dětství, především nevhodným způsobem výchovy
  • nesnášenlivý jedinec není schopný přiměřeného společenského přizpůsobení, má proti všemu námitky

Pedantství a netolerantnost

  • pedant nepřipouští názory druhých, lpí na svých vlastních zásadách
  • život pedanta se odvíjí od zaběhnutých vzorců a šablon, které musí dodržovat

Nezájem a antipatie vůči druhým lidem

  • znamená stranění se lidí a nepřátelský postoj k nim
  • charakteristickými jsou odstup a také egoistické hledisko
  • nezájem může být způsoben i strachem z lidí a ze vzájemného kontaktu

Hrubost

  • je to velmi nebezpečný činitel
  • s hrubostí se můžeme setkat u lidí s nízkou inteligencí, přízemními zájmy a sklony k materialistickým potřebám a hodnotám

Zdroje informací

Odkazy

Interní

  • x

Externí

Knihy

  • x