Obsah stránky

Základní informace

Důkazy a doklady by nám měly pomáhat v orientaci, co je a co není pravdivé, abychom se mohli bezpečněji orientovat v životě. V rámci komunikace nejrůznějšího typu se setkáváme s nejrůznějšími tvrzeními, což v rámci nějaké výpovědi při komunikaci někdo předkládá jako informaci pravdivou, vysoce pravděpodobnou či nepravdivou. Vždy záleží na správné formulaci, proto musí být tvrzení konkrétní. Při posuzování pravdivosti tvrzení je třeba vzít v úvahu všechny jeho alternativy, například:

  • a) Kouření způsobuje rakovinu.
  • b) Kouření léčí rakovinu.
  • c) Kouření nehraje při výskytu rakoviny žádnou roli.

Ne všechna tvrzení jsou si ale rovna: některá tvrzení jsou mimořádná, vymykají se naší každodenní zkušenosti – pro taková tvrzení bychom měli požadovat mimořádně dobré důkazy či doklady.


Důkaz

Jedná se o poznatek, nepochybné zdůvodnění a ověření pravdivosti.

Pro určitý jev formulujeme dvě vyčerpávající a vzájemně neslučitelná tvrzení. Důkaz pro první tvrzení je pravdivé tvrzení o existenci jevu, který může nastat tehdy a jen tehdy, pokud je toto tvrzení pravdivé, a s jistotou nemůže nastat, pokud je druhé neslučitelné tvrzení pravdivé. Přítomnost důkazu pro první tvrzení vylučuje možnost pravdivosti druhého tvrzení.

Skutečné důkazy se nevyskytují často.


Doklad

Doklad je slabší verze důkazu, protože je závislý na pravděpodobnosti.

Pro určitý jev formulujeme dvě vyčerpávající a vzájemně neslučitelná tvrzení. Doklad pro první tvrzení je pravdivé tvrzení o existenci jevu, jehož výskyt je pravděpodobnější, pokud je toto tvrzení pravdivé, a jev je méně pravděpodobný, pokud je druhé tvrzení pravdivé. Doklad pro první tvrzení nevylučuje možnost pravdivosti druhého tvrzení, ale činí ji méně pravděpodobnou.

Jak ale poznáme, že nějaký jev je pravděpodobnější? Ideální je to změřit, zjistit nějakou četnost. My ale často nemáme prostředky jak nějakou pravděpodobnost změřit, a tak ji musíme odhadnout. Nemusíme se bát něco odhadovat, stejně se nic lepšího nedá mnohdy dělat, a navíc to často musíme dělat, jsme na to zvyklí. Lidé odhadují pravděpodobnost pořád, jazyk s nimi pracuje, například výrazy: pokaždé, téměř vždy, někdy, občas, skoro nikdy, zřídka, nikdy.

I tvrzení, které je pravděpodobně pravdivé, může být pořád nepravdivé. Odhadem pravděpodobnosti nezjišťujeme, co je pravděpodobně pravda, ale je to to nejlepší, co můžeme dělat.

Absence (nepřítomnost, neexistence) dokladu není dokladem absence (neexistence). Když neexistují (zatím) žádné doklady, tak to ještě neznamená, že to neexistuje. Absence dokladu je dokladem absence dokladu tam, kde bychom existenci dokladu čekali. Příklad: Velké množství lidí již vidělo na nejrůznějších místech světa Yettiho. „Yetti tedy existuje?“ Dalo by se očekávat, že po sobě tak velké množství živočicha (tolik lidí ho už vidělo) po sobě zanechá nějaké hmatatelné důkazy – trus, kostry zemřelých jedinců, atd.

Odhadovat pravděpodobnost pravdivosti tvrzení na základě důkazů a dokladu nestačí, protože ne všechna tvrzení jsou si rovna. Některá tvrzení jsou mimořádná, vymykají se naší každodenní zkušenosti, a pro taková tvrzení bychom měli požadovat mimořádně dobré doklady. Míra dokladů by měla být přímo úměrná mimořádnosti tvrzení. Příklad: Na stole stojí váza s růží. Dvě tvrzení: a) „Jedná se o růži, kterou jsme vypěstovali na zahrádce.“ b) „Jedná se o princeznu, která se proměnila v růži.“ Tvrzení b) bude potřebovat z důvodu mimořádnosti mimořádně dobré doklady.

Co s tím?

  • Naše závěry musí být vždy provizorní (dočasné), musíme být připraveni je kdykoli přehodnotit. Kdykoli se totiž můžeme dozvědět něco, co změní náš odhad pravděpodobnosti pravdivosti tvrzení – získáme novou informaci. Někdy to může vést k poznání, že ten původní závěr nemusí být pravda.
  • Musíme být neustále připraveni na to, že se mýlíme. Pochybnost je naším největším přítelem, jistota je naším nejlepším nepřítelem.
  • Nejhorší nebezpečí je nabýt přesvědčení, že to, co bereme jako pravdivé, že pravdivé skutečně je, a že se v tom naprosto nemůžeme mýlit. Pokud se totiž opravdu mýlíme, ztratíme možnost se o tom dovědět. V tom okamžiku všechny informace budou vypadat tak, že potvrzují naši pravdu.
  • Jedná se o mentální past, ze které se nedá dostat. Lidé, kteří se dostanou do mentální pasti jsou velice nebezpeční, protože se nedají ničím přesvědčit. Už je úplně jedno, co se jim říká. Takoví lidé mohou způsobit mnoho utrpení, protože jsou přesvědčeni, že to, co dělají, je správné. Nedají se přesvědčit o opaku.

Tipy

  • Pozor na sociální a informační „bubliny“, např. na facebooku, sledováním pouze jediného televizního programu, atd., kdy se dostáváme do značně zredukovaného a ochuzeného prostoru na informace.

Související

  • Příjem nových informací – to, zda nás osloví nové informace, se řídí určitými zákonitostmi. Nestačí tzv. objektivní fakta. Ta mohou být pro jednoho argumentem, pro druhého útok na jeho identitu.

Zdroje informací

Odkazy

Interní

Externí

Knihy