
Vždy se rozhodujeme s omezenými informacemi. Někdy je to „brnkačka“, jindy je to těžké dilema. Někdy se nám do toho navíc plete pozornost, čemu ji věnujeme, nebo čemu ji věnovat chceme, potřebujeme nebo můžeme.Vzpomněl jsem si na televizní scénku, ve které to telefonicky řeší Jiřina Bohdalová: „Já ti nevím, mám tam dojít, nebo tam zavolat, nebo být doma? Já ti nevím Karlí. Asi by bylo nejlepší, kdybys mohl přijít domů.“
To je také jedno z možných řešení, přehrát rozhodování na někoho jiného. Ono je vůbec nejlepší, když se rozhodovat nemusíme vůbec, protože rozhodování potřebuje čas a energii. To stejné platí pro uspořádání chaosu. Než se rozhodneme, bývá to jen změť možností, takový malý chaos.
Záleží i na množství času, kolik ho máme k dispozici. Když se na nás řítí cizí pes, tak raději mizíme, pokud můžeme a máme kam.
Naše myšlení má k dispozici dva způsoby rozhodování:
🟢 rychlý: intuitivní, pocitový
🟢 pomalý: přemýšlivý, náročný.
Problém není v tom, když se rozhodujeme rychle. Často to bývá i správně. Problém nastane, když si myslíme, že jsme se rozhodli promyšleně. Některá rozhodnutí mohou být nebezpečná právě proto, že se výsledek zdá příliš jistý.
❓ OTÁZKA: Jsme všichni shodně odolní?
💡 ODPOVĚĎ: Nejsme.
A tady je ten zakopaný pes, ten detail od ďábla. Různí lidé jsou zranitelní a ovlivnitelní jiným způsobem. Navíc v různém prostředí působí situace a situační síly odlišně. Nejsme stejně vzdělaní, jsme různě staří, nedokážeme stejně ovládat nejnovější technologická zařízení atd.
❓ OTÁZKA: Rozhodujeme se vždy na základě dostatku informací?
💡 ODPOVĚĎ: Často ne, a ne proto, že bychom nechtěli.
❓ OTÁZKA: Existují správná rozhodnutí?
💡 ODPOVĚĎ: Nevím, zda vás to uklidní, ale jediné a absolutně správné rozhodnutí neexistuje.
Rozhodnutí je vždy spojeno s nějakými podmínkami a souvislostmi, kontextem, za kterých se rozhodujeme. Rozhodování je vlastně nikdy nekončící proces.
Vždy se uplatní emoce, rozhodujeme se v nějaké situaci, v nějakém prostředí, zda jsme sami nebo ve skupině, zda jsme nemocní či zdraví, jak moc jsme unavení, v jaké kultuře žijeme atd.
❓ OTÁZKA: Může nám pomoci zpětné vyhodnocení?
💡 ODPOVĚĎ: Jak kdy.
Protože když něco vyhodnocujeme zpětně, tak se již něco dalšího odehrálo a náš mozek si to do vzpomínky zahrne.
❓ OTÁZKA: A kdo si pamatuje určitou událost nejlépe?
💡 ODPOVĚĎ: Ten, kdo se jí vůbec nezúčastnil.
Možná nehodnotíme něco špatně proto, že bychom nemysleli. Ale proto, že příběh ještě neskončil.
👉 Výsledek se ukáže až časem a my si ho zpětně navíc nějak „přepíšeme“.
❓ OTÁZKA: Co z to plyne?
💡 ODPOVĚĎ: Když jste neměli čas, nevyčítejte si své rozhodnutí.
👉 Když čas máte, a je to důležité, dopřejte si ho.
Stačí:
🟢 někdy pár minut, zhluboka se nadechnout, zklidnit se
🟢 nebo se dobře vyspat – ráno moudřejší večera – mozek měl čas si v klidu vše srovnat.
Tím dáte prostor „pomalému systému“.
🟢 Kdy jste si dali čas si věci opravdu promyslet?
🟢 Dá se podle vás naučit zpomalit vlastní rozhodování?
👉 Podělíte se o svůj pohled?