Obsah stránky

Ukázky – Díl I.: Východiska

Poznámka: v následujících ukázkách v názvu ukázky římská číslice označuje hlavní kapitolu. Kompletní text je rozdělen do třech Dílů, knih (cca 1 000 normostran), ale číslování kapitol je v nich průběžné.

III. Modely

Slovo model znamená zjednodušení nějaké skutečnosti nebo jevu. Modelem si pomáháme něco lépe pochopit, něco si vyzkoušet, abychom nebyli překvapeni, až něco reálně uskutečníme. Z předchozích částí knihy jsme již částečně teoreticky připraveni, tak jak toho prakticky využít. Co všechno potřebujeme úspěšně přežít.

Žijeme v rozvinuté zemi. To je fakt, i když o tom někdy pochybujeme. Začněme od dětství. Porod má být přirozený nebo tzv. „moderně“ císařským řezem? A co mikrobiom? Nebo hlavně všechno pořádně desinfikovat? Očkování dětí není problém, ale rozhodnutí rodičů, zda očkovat nebo ne, je pro některé rodiče trauma. Máme dětem při výchově vše dovolit, nebo máme být přísní, nebo něco mezi, ale kolik čeho? Maminky mají kojit, ale do kolika let dítěte? A kdy začít přikrmovat a čím? Jak a od kolika let zavádět zdravou stravu dětem? Oba z partnerů mají náročné zaměstnání, velmi je ta práce baví, ale vztah se hroutí. Rodiče se rozvádí, neustálé hádky a děti v tom lítají. Prý je to pro děti výhodné, že mají najednou více rodičů a sourozenců. Opravdu? Studenti mají zkouškové období a někteří se psychicky hroutí. Zapomněli jsme si vzít v zimě teplejší kabát a nachlazení je na světě. Bolí nás trochu v krku, tak antibiotika. Je to dobrý nápad? Moc nám chutná gulášek s deseti (knedlíky), a nějaké to pivko k tomu a pro obezitu nedokážeme vyjít ani do prvního patra. Trénujeme na půlmaraton, termín závodu se blíží, zabereme, a sval se natrhne. Populisti nás straší aktuálně vymyšleným strachem. „Když nás nezvolíte, tak…“, dosaďte si sami. Zemře nám partner, co si sami počneme? I když se to nezdá, je to jen malý výčet všemožných zátěží, malých i velkých, od narození až po smrt.

3.1 Tři kategorie jevů

Nejprve se podíváme na to, jak obecně věci fungují. Když známe příčinu, můžeme si začít dávat chytré otázky, které nám mohou vygenerovat chytré odpovědi. Základní návod nám k tomu dal Nassim Taleb: „Všechny důležité jevy lze zařadit do tří kategorií – triády: 1. fragilní (křehký) – 2. odolný – 3. antifragilní (nekřehký). Fragilní objekty vyžadují klid, antifragilní těží z chaosu a ty odolné se víceméně spokojí s oběma.“ Já dál budu užívat česká slova křehký, odolný a pro opak křehkosti nekřehký. Pro objasnění těchto tří pojmů si dovoluji rozšířit původní příklady od Taleba: 1. Křehkost – zvedne-li se vítr, svíčka zhasne. 2. Odolnost – pokud dáme svíčku do nějakého obalu, svíčka při slabším větru svítí dál, při silnějším větru může i s obalem spadnout a zhasnout. 3. Nekřehkost – oheň se větrem více rozhoří. Všechny tři stavy se projeví v budoucnu. Soustředit se pouze na tady a teď nám nepomůže. Proto si v dalším textu ukážeme, jaké možnosti pro zlepšování máme. Pro začátek si vysvětlíme pojem křehkost.

Křehkost

Pokud je něco křehké, tak se při nárazu rozpadne na kousíčky. Spadne nám skleněná váza na kámen a máme s jejími střepy o zábavu postaráno. Obecně je křehký systém náchylný k poruchám. Je negativně citlivý na změny a rizika, které nemá rád, nesvědčí mu. Může to být nedostatek rezerv, například dalších plánů B či C, orientace na jednu úzkou specializaci, například „budeme vyrábět pouze auta“ atd. Jak uvádí Clear: „Pokud jste delší dobu skalní vegani a pak vám diagnostikují zdravotní problém, který si žádá radikální změnu stravování, spadne vám do klína krize identity. Pokud se příliš pevně upínáte k jedné identitě, jste křehcí.“2 Praktický příklad si můžeme ukázat u koalů. Jsou to potravní specialisté, kteří se živí výhradně listy eukalyptu. Dokonce díky tomu ani pít moc nemusí. Pro většinu živočichů jsou totiž listy eukalyptů nepoživatelné, protože jsou plné toxinů. Takže pohoda, koalové se nemusí s nikým o potravu dělit. Smůla ale je, když vznikne požár a eukalypty shoří, což se občas skutečně děje.

Když si myslíme, stejně jako pařez: „Já už se měnit nebudu.“, proč ne, ale jsme křehcí. Pokud se soustředíme pouze na zdravou stravu, je to sice o něco lepší, než „zůstat u knedlíků“, ale stále jsme dost křehcí, pokud ještě nezlepšíme něco dalšího. To stejné platí pro pouhé zlepšení třeba pohybu, spánku, učení se, zlepšení vztahů atd. Lidé nejsou poskládáni jako školní předměty – čeština, matematika, fyzika atd. –, ale jsou funkční jako celek. Je to tzv. holistický pohled na člověka. Součet jednotlivostí není konečným výsledkem. Tím je až jejich synergický efekt, tedy vzájemné spolupůsobení. Člověk není pouhým součtem jednotlivostí, jakože jedna a jedna jsou dvě, ale jak říkával pan Horníček s odvoláním se na Einsteina: „Výsledkem je dvě a kousek.“

Křehkost společnosti a jedinců způsobuje odstranění jakékoliv zátěže nebo naopak ponechání nadměrné zátěže. Takové pohodlí, rozevírání ekonomických nůžek, stále jen zábava, ochranářská výchova, přetopená obydlí, ani krok navíc, pouze pozitiva, hlavně ne chyby, chválení za každou cenu, populističtí politici a jejich neuskutečnitelné sliby, závist, mlsání, na všechny nemoci jako první užít antibiotika, spoléhání se na šťastnou náhodu, sterilní prostředí, nepřeberné možnosti, nárokovost, dětinskost, narcistní chování, zisky já, ztráty ostatní, samé já, já, já. Je toho ale ještě mnohem víc, co způsobuje křehkost osobní, ale i společnosti.

Taleb nám ke křehkosti uvádí: „Nezáleží na tom, co člověk má nebo nemá, ale na tom, co se bojí ztratit. Čím víc toho můžete ztratit, tím jste křehčí.“3 Je v tom ale ještě další háček. Problém je v čase. Pokud začne někdo kouřit v mládí, tak nemá vůbec tušení, jaké to je mít rakovinu plic později. Neví, co může ztratit, neumí si to představit, na rozdíl od výrobců a prodejců kuřiva. Ti to vědí velice dobře. Přesto vesele vyrábí a prodávají. Jsou to takoví paraziti. Kšeft je kšeft. Naučí na to další generace. Vlastně ne na to stejné. Oni se rychle přizpůsobují, nabídnou něco nového, úžasnějšího, ale také škodlivého, jenže jinak. A to nějaký čas potrvá, než nastane dostatečný tlak na ukončení výroby a prodeje. Zneužívají naší slabosti, neodolnosti, zlozvyků, tedy křehkosti.

Když začne někdo velmi tloustnout nebo naopak hubnout, a včas nezjistí proč, protože je moderní být sám sebou bez ohledu na cokoliv a být hrdý na to, jak jsme krásně tlustí, resp. krásně hubení, zaděláváme si na problémy. Nevíme, co můžeme ztratit. Jsme křehcí a v budoucnosti na to můžeme doplatit. Po srážce s pozdější realitou se nakonec rozpadneme jako ta skleněná váza.

Možnost volby brání zkřehnutí, když si můžeme volit mezi více možnostmi, když nejsme závislí. Na jedné dovednosti, jedné znalosti, jednom neměnném názoru, jednom vůdci. Když jsem byl v prvním ročníku na vysoké škole, tak jsem namaloval malý obrázek s názvem Jednostranný pohled. Představte si, že pohodlně sedíte v křesle, ani se nehnete. Před vámi v prostoru je nehybná koule, na kterou se díváte. Fascinuje vás. Vy vidíte pouze tu část otočenou k vám. Ta je červená. Jenže ta koule je z druhé strany zelená. A vy sedíte stále jako pecky. Nemůžete se potěšit zelenou stranou koule, nemáte jinou možnost, protože jste znehybněni. Zkrátka „Jednostranný pohled“. Máte tak pouze svoji „pravdu“, tedy názor, že koule je červená. To znehybnění by se vám ale nemuselo v životě vyplatit. Třeba vám svítí na semaforu života červená. Pokuste se sami sebe překonat, vstaňte, ať uvidíte i zelenou.

Zátěž

Zátěž je obecně působení něčeho na něco, co způsobí určité napětí. Jdeme po schodech, mechanicky je zatěžujeme. Namáháme řetěz a nejslabší článek povolí. Místo slova zátěž se u psychiky častěji používá slovo stres – působí na nás stres či stresor. Já pojmu stres nechávám místo až pro ten nejhorší okamžik, kdy už je zátěž příliš velká a dostáváme se do potíží. Život je nádherný, ale plný zátěží. Záměrně používám český pojem zátěž, abychom si snáze uvědomili tuto vlastnost. Abychom se s tím vším dokázali poprat a obyčejný život přežili co nejúspěšněji, tak se v tom potřebujeme nějak vyznat. Různí odborníci si zavedli v různých oborech určité odborné pojmy pro to podobné či stejné a napříč těmi obory je tak trochu chaos.

Já jsem v předchozím textu uvedl, že je dobré mít více možností. Platí to ale vždy? Co taková přemíra možností. I to může být nadměrnou zátěží. Také můžete být znehybněni. Pokud například děti mají nepřeberné množství hraček, také neví, se kterou hračkou by si měly hrát. Nešťastně civí na hromadu hraček a jsou protivné. I z nás se stávají protivní a nešťastní jedinci, pokud jsme přetíženi, například množstvím.

Křehkost v praxi

Poznámka 3: Některé texty …v praxi jsou v duchu Murphyho zákonů.

  • Čím více křehkost skrýváme, o to více nás nakonec zaskočí, když se projeví.
  • Křehký člověk často narazí na tu nejtvrdší realitu.
  • Čím více se snažíme ochránit něco křehkého, tím je pravděpodobnější, že to rozbijeme my sami. Pokud příliš ochraňujeme své děti, o to „rozbitější“ budou v životě.
  • Čím důležitější je pro nás křehká věc, tím pravděpodobnější je, že se rozbije právě tehdy, když ji nejvíce potřebujeme.
  • Křehké věci se nerozbíjejí samy – velice často potřebují „naši pomoc“.
  • Když vychováme děti křehké, bude pro ně život nebezpečně tvrdý. Jako kámen pro skleněnou vázu.
  • Když jsme křehcí, neodolní, takové nás mají rádi psychologové a terapeuti.

Závěry ke křehkosti

Poznámka 4: Závěry na konci kapitol či podkapitol jsou stručným shrnutím. Opakování je pro zapamatování si důležité.

  • Důležité jevy lze zařadit do tří kategorií: 1. fragilní (křehký), 2. odolný, 3. antifragilní (nekřehký).
  • Křehkost není dobrý stav pro život v jakékoli oblasti, doméně. Když nám svítí červená, jsme znehybněni, stojíme, čekáme. Kéž by vždy včas padla zelená, pokyn k pohybu.
  • Křehkost podporuje a vytváří buď stav bez jakékoliv zátěže, nebo naopak zátěž nadměrná.

Příklady otázek

Poznámka 5: Jsem zastáncem otázek. Na chytré otázky můžeme získat chytré odpovědi. Mojí snahou je vyprovokovat čtenáře k tomu, aby si začal dávat svoje otázky k danému tématu, a chytřejší, než jsou ty moje příklady.

  • Uvědomuji si, na co mám skutečně právo, a kde mám povinnosti?
  • V jaké oblasti nebo v čem jsem opravdu křehký/á?
  • Kde, kdy, za jakých okolností jsem znehybněn/a a svítí mi červená?

IV. Myšlení – 4.3.Konzervatismus a liberalismus

Jak souvisí konzervatismus a liberalismus s mozkem a druhy myšlení? On snad existuje mezi nimi v této souvislosti nějaký rozdíl? Zkusme si to objasnit. Svět je stále rozdělován těmito základními dvěma pohledy na dění světa a na to, jak ho případně změnit. Víme, že emoce jsou pro politiku kriticky důležité. Kvůli politice dokážeme opustit přátele, rozhádají se rodiče s dětmi, rozvést se, dokonce se i pozabíjet. To na klidu a spokojenosti nepřidá. Vědce proto napadlo zjistit, jak je to s naší politickou orientací, konzervatismem a liberalismem vzhledem k biologii člověka, zda na to má nějaký vliv.

My jsme zvyklí na to, že převážně postupujeme zleva doprava. V tomto duchu je pak politická orientace určována od levicovosti k pravicovosti, od liberalismu ke konzervatismu. V západních interpretacích, zejména v USA, se mluví o orientaci na ose konzervatismus-liberalismus, tedy obráceně. V České republice je to obdobně pravice a levice, ale není to stoprocentně totožné s tím, co se zjistilo v USA.

V politické orientaci jsou zásadní dva pohledy. Jeden se týká sociálních a ekonomických vztahů. Je například důležitější rovnost nebo hierarchie? Nerovnost přijmout nebo odmítnout? Druhý pohled se týká vztahu k sociálním změnám. Chceme raději změnu s orientací do budoucna, nebo jsme pro tradici, obracet se do minulosti?

Na první pohled to vypadá, že na orientaci na ose konzervatismus-liberalismus mohou mít vliv životní zkušenosti, zeměpisná poloha, kultura, povolání, osobnost, vzdělání, ekonomická situace, nemoc atd. Navíc se zdá, že každý z nás projevuje konzervativní či liberální tendence v závislosti na kontextu v určité oblasti. Záleží také na období života, kdy může dojít i ke změně politické orientace. Některé situace těží více z konzervatismu a jiné z liberalismu.

Mnoho studií v poslední době naznačuje, že rozdíly mezi extrémními liberály, resp. extrémními konzervativci, nejsou zcela způsobeny rozdíly v socioekonomických, kulturních nebo jiných naučených podstatných vlastnostech nebo racionálním zvažováním problémů, ale jsou dány neurobiologickými faktory.

Jak uvádí Koukolík, „heritabilita neboli dědivost (vztah mezi dědičnou a nedědičnou složkou proměnlivosti znaku) levicového nebo pravicového postoje se udává v 50–60 procentech. Dědivost nechuti vůči změně je 61 procent, přijetí nerovnosti má dědivost jen asi 34 procent. Zprostředkovatelem mezi geny a politickou orientací mohou být osobnostní rysy, které mají dědivost vysokou. Vyšší inteligence v dětství předpovídá v dospělosti postoj liberální a proti autoritám.“

Porovnání liberálů a konzervativců

Liberálové si spíše cení morálních základů péče, spravedlnosti a svobody, konzervativci spíše věrnosti, autority a nedotknutelnosti.

To, že na politickou orientaci může mít vliv struktura mozku, potvrdil v roce 2011 i tým britských vědců z prestižní vysoké školy University College London. Vědci objevili rozdíly ve struktuře mozku lidí s konzervativním a liberálním politickým smýšlením. Výsledky výzkumu byly zveřejněny v americkém odborném časopise Current Biology.

Vědci zjistili, že liberálnější názory jsou spojeny se zvýšeným objemem šedé hmoty v přední části mozkové kůry, která je spojována s porozuměním, zatímco konzervativnější postoje souvisejí se zvýšeným objemem pravé amygdaly, která odpovídá za vnímání a zpracování strachu, tedy emocí. Tato studie poprvé odhalila, že v uvedených oblastech jsou i fyzické rozdíly ve velikosti. Sami vědci potvrdili, že jejich zjištění byla ve shodě s hypotézou, že politická orientace je spojena s psychologickými procesy, kterými se člověk vyrovnává s nejistotou a strachem.

V únoru 2023 byla publikována nová studie v Science Advances vedená Oriel FeldmanHall, docentkou kognitivních, lingvistických a psychologických věd pod Carney Institute of Brain Science na Brown University.13 Účastníci studie byli vystaveni slovům, která jsou kontroverzní a často zpolitizovaná, jako například potrat, imigrace, a také více nejednoznačným slovům, jako je slovo svoboda, a dále byli vystaveni komplikovaným videím.

Emoce pravděpodobně hrají při formování sémantických reprezentací (významu slov) nadměrnou roli. Například slovo potrat může vyvolat soubor pojmů a emocí, které se všechny sbíhají k podobné zkušenosti mezi jednotlivci, kteří sdílejí stejnou politickou příslušnost. Konzervativci mohou spojovat slovo potrat s právem na život, vraždou atd., zatímco liberálové by to mohli spojovat s právem volby, právy žen, osobní autonomií atd.

Vědci zjistili, že informace vstupující do mozku jsou děleny na jednotlivé menší části. Je to stejné, jako když se po internetu posílají informace „v balíčcích“. Také jsou rozděleny na menší části, které se v cíli zase pospojují. Důležité poznání je, že demokratům (liberálům) jejich mozky zpracovávají příchozí informace vždy relativně stejným způsobem. Mozky republikánů (konzervativců) je zpracovávají jinak než demokratům, ale opět relativně stejným způsobem u všech republikánů. Je to proto, že jednotlivci, kteří sdílejí stejný politický koncept, mají v mozku více podobných nervových otisků politických slov, zažívají větší nervovou synchronizaci při práci s politickým obsahem a jejich mozky rozdělují nové informace do stejných významových jednotek.

Jako nové je zjištění, že polarizace ideologií vzniká již v okamžiku, kdy mozek přijímá a zpracovává nové informace, tedy hned na počátku. Následné interpretace stejných informací jsou u obou politických skupin proto různé. Je zajímavé, že mozky liberálů a konzervativců zpracovávají informace rozdílným způsobem, i když postrádají jakýkoli politický kontext. Dále se potvrdilo, že vystavení opačné politické perspektivě pouze podněcuje k většímu upevnění vlastního politického přesvědčení.

Vědci se nyní zaměřují na to, jak lze toto vysvětlení odlišnosti použít k boji proti polarizaci. Jak to zařídit, aby se názorově rozdílné skupiny lépe chápaly a byly ochotny přistupovat na funkční kompromisy, tedy řešení, protože mozky obou skupin pracují odlišně.

Pro konzervativce je ideální stabilní svět, ve kterém se vyznají snadněji. To odpovídá i jiným zjištěním ohledně konzervativců a liberálů. Liberálové si zase více uvědomují, jakou roli hraje v životě náhoda. Kahneman píše, že náhoda, štěstí, hraje v jakémkoli příběhu o úspěchu podstatnou roli. Máme sklony nadhodnocovat to, jak moc rozumíme světu, a podhodnocovat roli náhody v událostech. Tato nadměrná sebejistota je poháněna iluzorní jistotou zpětného pohledu.14 Toto zjištění podle mne odporuje americkému snu, podle něhož každý, zejména díky tvrdé práci, chytrosti a odvaze, může dosáhnout výrazného společenského vzestupu a zbohatnutí. Přitom když se někomu vzestup povedl, byla vždy přítomna „pozitivní náhoda“, a asi ne jedna. To americký sen nebere v úvahu. Americký sen nic o neúspěšných, tedy většině, neříká. Že by drtivá většina Američanů nepracovala tvrdě, jak o sobě rádi tvrdí, a nebyla chytrá?

Lidé se stanou konzervativnějšími, když jsou unavení, když se zvýší na ně psychický tlak, když pociťují bolest nebo je rozruší poznávací úloha, popřípadě když jim stoupne hladina alkoholu v krvi. Ze zjištěného vyplývá, že v takových případech přebírá řízení Systém 1, rychlý, jednáme emočně.

Psychologové z Yale publikovali v roce 2017 výsledky svého výzkumu, ve kterém zjistili, že když si lidé myslí, že jsou zcela v bezpečí před poškozením, mohou (dočasně) zastávat liberálnější názory na sociální otázky. Ze zjištěného vyplývá, že v takových případech přebírá řízení Systém 2, pomalý, máme čas myslet.

Výzva pro betačtenáře

Pokud máte zájem stát se „betačtenářem“ knihy Impulzy k odolnostem, ozvěte se mi prosím na e-mail: milan.jirsak@gmail.com

Zdroje informací

Odkazy

Interní

Externí